Je nám známo, že každý předmět ve vesmíru,
stejně tak jako každý živý tvor a sám celý vesmír,
musí mít svůj počátek v čase stejně tak, jako zdroj v prostoru.

Vlastní existence ega je umožněna díky omezení,
která jsou vytvářena časem, prostorem a smysly.
To umožňuje osobnímu egu vnímat formy a zakoušet události.
Poznávat svět můžeme jen díky tomu, že je svět rozkouskován
do časových a prostorových fragmentů,
které jsou současně dávány do vztahu příčiny a následku.

Čas a prostor tvoří kříž světa, na němž jsme ukřižováni,
dokud není naše ego staženo z vědomí
a současně s ním staženy i časoprostorové vjemy.

Domníváme se, že se pohybujeme v čase,
ale ve skutečnosti se čas pohybuje v naší mysli.