30. 8. 2005 - R Á N O


Za vašimi myšlenkami je božské Já.
Myšlenky se střídají velice rychle a pohybují se velkou rychlostí.
Když je těch myšlenek tolik, je těžké rozpoznat  božské Já za nimi.
Mezi každými dvěma myšlenkami je mezera.
Mezi každými dvěma myšlenkami je určitá pauza.
A ta mezera je božské Já.
Ale když se myšlenky ženou jedna za druhou,
je těžké najít mezeru mezi nimi.
Pokud zachytíte mezeru mezi dvěma myšlenkami,
dostanete zážitek božského Já.

Když se vám střídá spousta myšlenek, jste v těch myšlenkách
a skrze ně rozumíte a prožíváte.
Rychle se střídající myšlenky i božské Já jsou ve vašem nitru,
ale vy nemáte zážitek božského Já, je-li těch myšlenek hodně.
Pokud chytnete mezeru mezi dvěma myšlenkami
a máte v té mezeře pozornost,
tak myšlenka která právě skončila, se v té mezeře rozplyne
a nová už nepřijde.
Když zachytíte mezeru mezi dvěma myšlenkami, vaše pozornost nedovolí,
aby další myšlenka vznikla a vy jste tím plátnem, vy jste božské Já.
Proto je lepší se neutápět v milionech myšlenek, 
protože vám brání v zážitku božského Já.

Pokud plynou myšlenky velice rychle, tak to nejde nalézt.
Je potřeba, aby myšlenky trochu ubyly.
Pokud je myšlenek méně, plynou pomaleji
a v tu chvílimáte šanci mezeru zpozorovat jasně.
Proto je dobré mít málo myšlenek, pak můžeme mezeru nalézt.
Jak je možné mít méně myšlenek?
Nepřemýšlejte zbytečně.
Nejprve se zbavte všech zbytečných myšlenek.
A co jsou zbytečné myšlenky?
Přemýšlení o ostatních, přemýšlení o světě.
To jsou zbytečné myšlenky.
Nějaké myšlenky potřebujete k životu.
Takže zbytečně nepřemýšlejte o světě a jiných lidech
a pak spousta myšlenek ubude.
Takže máme nyní méně myšlenek
a máme příležitost zpozorovat tu mezeru,
ale ne úplně jasně.
A teď odstraňte všechny svoje vzpomínky a všechnu svojí minulost.
Dříve jste měli milion myšlenek.
Když přestanete myslet na svoji minulost,
obrovské množství myšlenek ubude
a tím pádem i tok myšlenek se zpomalí a máte větší šanci
zpozorovat mezeru jasně,
ale pořád jsou tam nějaké zbytečné myšlenky.
Potom zapomeňte také na svojí budoucnost
a pak z těch milionů myšlenek jsou jich jenom tisíce
a nyní již můžete zpozorovat mezery mezi myšlenkami.
A co když to pořád nejde?
Tak přestaňte myslet na sebe, protože když meditujete,
k čemu je vám o vás přemýšlet.
O sobě budete přemýšlet až přestanete meditovat
a když se budete pohybovat po světě.
Tak aspoň během meditace přestaňte o sobě přemýšlet.

K čemu vám to je?
Bůh je ve vás, tak proč musíte během meditace o sobě přemýšlet?
Přemýšlejte raději o nejvyšší síle.
Přemýšlejte, jak můžete dostat milost z nejvyšší síly a také čí je to život.
Každopádně ale nepřemýšlejte o svém životě,
o svojí minulosti ani o svojí budoucnosti.
A pak se ve vás vynoří určitý klid a určitá spokojenost.
Nic neřešte o nějaké duchovní praxi, o nějaké meditaci,
zatím pouze odstraňte minulost, budoucnost a myšlenky na sebe, nic jiného.
Jediné, co máte na práci během meditace,
je odstranit minulost, budoucnost a myšlenky na sebe.
Myšlenky teď plynou pomalu a je jich méně.
Teď zaměřte pozornost na mezeru mezi dvěma myšlenkami.
A obě myšlenky se rozpustí.
Pokud se obě myšlenky rozpustí, neobjevují se žádné další.
Protože, když tyto dvě myšlenky rozpustí,
do vašeho srdce vstoupí nejvyšší síla.
Když máte pozornost, myšlenky se nemohou objevit
a máte zážitek božského Já. Ale pouze bez myšlenek.
Vy jste jen odstranili myšlenky.
Nijak jste se nesnažili obdržet realizaci, protože ona ve vás pořád je.
Realizace znamená pouze odstranit mysl.
Ona je neustále ve vás a To jste vy. Není to těžká věc.

Nyní jsem vám  vysvětlil, jak je to s vaší myslí v souvislosti s meditací.
Není v tom žádný problém. Ale pořád tam je nějaký problém. Proč?
Protože neustále zabředáváte do svojí minulosti nebo budoucnosti
nebo do svého života. A v čem je tedy problém?
Vždyť přece víte, jak meditovat, jak se dotazovat.
Všemu rozumíte jasně. Rozumíte svojí mysli. Mysl říká, já umím meditovat.

Všemu jasně rozumím. Dobře, budiž.
Vaše mysl říká, že všemu rozumí a je jí to jasné.
Ale je potřeba mít zážitek. A mysl říká rozumím tomu a je mi to jasné.
Ale sama mysl vám prožitek božského Já nemůže dát.
Spousta lidí proto ví, jak dosáhnout realizace, ale je to jenom znalost.
Je to jenom porozumění, ale ne prožitek. Prožitek vám dává osvícení.
Prožitek vám dá řešení všech problémů.
Bez toho prožitku jste okamžitě zase plni napětí a depresí.
Ať je to těžké nebo lehké, jde o to, abyste měli zážitek,
abyste měli ten prožitek.
Pokud prožitek nemáte, tak ať jdete kamkoliv, není vám to k ničemu.
Není důležité tomu rozumět.
Lidé, pro které je osvícení hlavní důvod k životu, ti prožitek mohou mít.
Všichni vědí všechno možné,
ale zážitek mohou mít ti, kteří věří, odevzdávají se,
a kteří touží oprostit se od svých starostí a mysli.

Ano, každý umře. Já také umřu.
Proto, když nedosáhnu osvícení, můj život přijde nazmar.
Pokud strávím jeden den bez boží milosti,
ztratím tím jeden den života.
Neustále se blížím ke smrti.
Nesmím ztratit ani jeden den.
Proto nesmím ztrácet čas. Nemusím nic znát, důležité je srdce.
Takto musíte uvažovat, musíte po tom toužit.
Musíte toužit pouze po realizaci.
Nesmíte toužit po penězích,
nesmíte se snažit naplňovat svoje touhy.
Pokud budete plakat, musíte plakat jedině kvůli osvícení.
Ať děláte cokoliv, musíte mít prožitek božského Já.
Jste třeba někdy šíleně naštvaní,
zaměřte tu naštvanost na dosažení zážitku božského Já.
Ta zloba nikomu jinému kolem vás nepomůže.
Zlost musíte mít na svoji mysl, protože je to ona,
kdo způsobuje všechny vaše problémy.
Musíte se naštvat na svoji vlastní mysl.
A dostaňte svůj zážitek božského Já.
Vy se jenom zbytečně zlobíte na jiné lidi.
Proč se na ně naštváváte?
Protože nedělají něco podle vaší představy a nesouhlasí s vašimi touhami.
Protože se vám nelíbí jejich chování. Proto se naštváváte.
Jejich mysl není vůbec podle vašich představ.

Ale vy nejdřív musíte napráskat svojí mysli, protože vaše mysl nedělá, co má.
Musíte nařezat svojí mysli. Naštvěte se na svoji vlastní mysl.
Ale to není jen tak.
Je stokrát snazší nakopnout vlastního syna nebo manžela.
Ale obraťte  mysl na svoji zlobu, zkuste to.
Je jedno, jak dosáhnete zážitku Já.
Můžete být pokorní nebo naštvaní, nebo se můžete trestat.
To je vaše věc.
Použijte na mysl jakékoliv kroky, ale důležité je, dosáhnout toho zážitku.
Můžete být velice inteligentní, ale vy trestáte svět a lidi kolem sebe.
Svojí inteligenci využijte k tomu,
abyste si řekli, že nechcete ovládat nic kolem sebe,
že chcete jenom zážitek božského Já.
Vy jste chytří a využíváte to k tomu, že ovládáte svoje okolí.
Ale proč se nezbavíte vlastní mysli?
Pokud mysl budete trestat správným způsobem,
je možné dosáhnout osvícení.
Proto vám říkám, přestaňte přemýšlet o minulosti,
vezměte do ruky klacek a pokud se mysl otočí do minulosti, praštěte jí.
Proč do minulosti vůbec chodíte?

Řekněte mysli, proč se obracíš do minulosti a dejte jí ránu.
Řekněte mysli, proč lezeš do minulosti,
copak umíš předpovídat něco o budoucnosti? Proč lezeš do budoucnosti.
A okamžitě jí dejte ránu.  Cožpak mysl ví něco o budoucnosti?
Je jí vůbec něco do toho?
V práci vám může dát někdo nějaký úkol,
ale vy místo toho aby jste se ho zhostili, jdete si hrát na hřiště.
Co to je za hloupost?
Dejte mysli úkol, aby nechodila do minulosti ani do budoucnosti.
Do toho jí nic není. Proto práce vaší mysli je, nechodit do budoucnosti.
Potrestejte ji, jak to jde. Třeba ji pověste.
Jenomže my svoji mysl nechceme potrestat, my raději trestáme svoje okolí.
A jak pak dosáhnout osvícení?
Když váš syn udělá nějakou velkou chybu - já ti tolikrát říkal, abys to nedělal.
Pak jste nešťastní z toho, že syn chybuje.
Když cizí syn udělá chybu, tak přece nebrečíte.
To se vás vůbec netýká. Problémy dělá jenom vaše mysl.
Vy svého syna omlouváte,
protože je to přece váš syn, takže nedělá žádné chyby.
Když někdo jiný udělá chybu, tak se strašně naštveme
a říkáme o tom všem ve svém okolí.
A chybu cizího člověka rozmazáváme všude kolem, protože si myslíte,
že chyba není ve vás, ale v mysli někoho jiného.
Je hrozně snadné přemýšlet o chybách jiných lidí
a různě je rozpitvávat a trestat.
Jiné mysli my nic nepromineme.
Obraťte pozornost na svoji mysl.
Nejdřív ze všeho se podívejte na vlastní mysl.
Ve světě, ani v nejvyšší síle není jediná chybička.
Nejprve ovládněte vlastní mysl a od toho se odvíjí všechno ostatní.

V Indii žil jeden svatý jménem Ramakrišna Paramahamsa.
"Svámidží můj syn se cpe strašně cukrem.
Každý den sní hromady cukru.
Prosím tě pomoz mi, aby se zbavil toho návyku.
Ramakrišna mu řekl: "Ano přijďte za týden." Oba přišli.
"Ne, přijďte až za osm dní." Tak přišli za osm dní.
A pak řekl tomu chlapci: "Chlapče, nejez cukr." A požehnal mu.
"Jak to svamidží. Proč jste mu nepožehnal už po těch sedmi dnech?
Proč jste mu to neřekl dávno před těmi osmi dny?"  Svamidží řekl:
"Já totiž mám také návyk na cukr
a mně trvalo patnáct dní, než jsem se ho zbavil.
A teď jsem se toho návyku po patnácti dnech zbavil.
Kdybych to nedokázal, jak bych mohl vašemu chlapci říci, aby cukr nejedl.
Já jsem měl v sobě tu samou chybu, jako ten chlapec."
Jak může ta chyba vyřešit stejnou chybu v někom jiném?
Nejprve musí mít člověk ten zážitek sám v sobě a pak jste uspěli.
Přijde za vámi vaše známá a místo mluvení neustále brečí.
Vy říkáte nebreč, nebreč.
Ale vy občas také někdy brečíte a ona také někdy brečí.
A vy říkáte: "nebreč!"
K čemu je dobré říkat někomu jinému nebreč, když vy také brečíte?
To nijak nepomůže, protože když se rozbrečíte,
zase půjdete za tou kamarádkou.
A ona zase řekne vám nebreč, nebreč.
Ona se vybrečela a teď zas brečíte vy.
Obě to máte ve zvyku. Jak můžete odstranit nářek někoho jiného,
když máte ten problém sami v sobě?
Když jdete za člověkem, který nikdy nebrečí, může vám nějak pomoci.
Vy jdete se všemi svými problémy za někým jiným,
jenomže oni mají také hromady problémů. Jak vám můžou trvale pomoci?
Takový člověk může mít proslov.
To víte takové problémy potkávají každého v životě.
Tak měj strpení, ono to zase přejde. Ale ten člověk to přece ví.
A vy to také víte. Vedou ty vaše rady k něčemu trvalému?
Jsou úplně nanic.
Pokud je někdo, kdo nemá v srdci jedinou starost nebo problém,
tak v jeho přítomnosti vaše problémy stoprocentně zmizí.
A kdo je takový člověk? Tak je to s vámi špatné.
Žádné řešení pro vás neexistuje.
Řekněme, že existuje člověk, který nemá žádné starosti.
Ale kde ho najdete? Jak můžete někoho takového najít?
Ten člověk se chová stejně jako vy. Jí, někam chodí, mluví.
Jak ho poznat?
To je také problém. To je další starost.
Pokud cítíme před nějakým člověkem kdekoliv klid,
potom pro vás existuje nějaké řešení.
Pokud někam jdete a před někým cítíte klid, 
pak ten člověk zná zážitek božského Já.
Ten člověk nemá pravděpodobně realizaci, ale zná zážitek Já.
V jeho přítomnosti se mohou vyřešit nějaké jednoduché problémy.
Pokud je to silný problém, tak je to těžší odstranit.
Pak potřebujete někoho, kdo skutečně spočívá v božském Já.
Nejde o to, aby ten člověk měl silnou inteligenci, ale silný klid.
Aby byl jeho klid neochvějný.
Potřebujete takového siláka,
aby odstranil vaše silné starosti, problémy a napětí.
Odstraňte všechnu svoji minulost a budoucnost,
použijte k tomu všechny možné nástroje.
Bouchejte hlavou do zdi. Já tohle nechci.
Já chci jen zážitek božského Já.
Vy boucháte hlavou do zdi, když vás někdo jiný neposlechne.
Ale bouchejte hlavou do zdi, když vás vaše mysl neposlouchá.
Nechoďte do minulosti ani do budoucnosti.
Když máte zážitek klidu, tak tam není ani minulost,
ani budoucnost, ani současný okamžik.
Pokud nemáte klid, je to proto,
že se obracíte k minulosti nebo budoucnosti.
Když tohle uděláte, objeví se zbytečná hromada myšlenek.
Říkáte si můj dědeček byl velký boháč a já jsem strašně chudej.
K čemu je dobré přemýšlet o bohatství vašeho dědečka?
Pomůže vám to?
Jenom to ve vás vyvolá smutek.
Vy meditujete a přitom přemýšlíte
jak bohatství vašeho dědečka váš tatínek prošustroval
a na vás nic nezbylo. 
Vy nad tím nemáte čas přemýšlet, 
proto o tom přemýšlíte při meditaci.
A pak si řeknete, dneska to s tou meditací nebylo nějak slavný.
Ale kdo vám řekl, abyste přemýšleli o včerejšku,
natož o sto let dozadu.
Vy třeba medituje a najednou řeknete, počkej,
já si s tebou chci promluvit, když jde zrovna někdo kolem vás.
Vy zrovna meditujete, tak je hrozně nutné,
abyste si s někým jiným promluvili.
Když meditujete,
tak má mysl najednou strašně důležitých věcí na práci.
Jak vám to dovolí meditovat?
Protože mysl má nejednou strašně důležitých věcí na práci.
Co to je zač? Co to je za tu důležitou práci?
Obzvlášť při meditaci?
A vy potom řeknete meditace mi moc nešla. Ať si to zodpoví vaše mysl.
Měla toho tolik na práci, proto o všem možném přemýšlí.
Když se vás objeví nutkání něco řešit, tak to okamžitě v zárodku zastavte.
Protože mysl se snaží zničit vaší meditaci.
Neexistuje žádná objektivní překážka vaší meditace.
Jsou to všechno jenom iluzorní výtvory.
Spočívejte v plné pozornosti. Nenechávejte se strhnout svojí myslí.
Přestaňte s tím.
Když máte pozornost, pak je možné zastavit tvoření myšlenek.
Pokud ztratíte pozornost, myšlenky vás opět strhnou.
Proto si udržte svůj klid, aniž se vaše mysl pohne.
Neztraťte svoji pozornost.
A pak na tu myšlenku pohleďte a dotazujte se,
aniž byste ztratili pozornost.
Potom se myšlenka rozplyne. Protože myšlenka není nic reálného.
Myšlenka nebyla v minulosti ani v budoucnosti. Je teď.
Proto je snadné ji odstranit. K tomu je potřeba pouze pozornost.
Tou pozorností odstraňte všechno.
Když kráčí slon lesem, pohupuje chobotem ze strany na stranu.
Když do chobotu uchopí kládu, drží chobot rovně a už se neklátí.
Zaměřte se na pozornost, pak se vaše mysl přestane klátit.
Nebude nalevo ani napravo vytvářet myšlenky.
Protože jste na mysl zaměřili svoji pozornost a soustředění, tak se nehýbe.
Ta nehybnost je božské Já. Pokud v sobě máte klid, nedochází k žádnému tvoření.
Pokud se začne něco tvořit a vy jste v klidu, pak nejste k myšlence připoutaní.
A myšlenky si jdou svojí cestou.
Proto prohlubujte svůj klid, prohlubujte svou pozornost,
prohlubujte své božské Já, svou nehybnost. Prohlubujte toto a ne svoje myšlenky.
Pokud máte neustále klid, nemusíte cvičit.
Cvičení přichází na řadu pouze, pokud ztratíte klid.
Vy ten klid ztrácíte, proto je potřeba cvičit.
Cvičení znamená spočívat v tichu.
A ten klid trvá. Klid je tam neustále, stejně.
Cvičit znamená odstraňovat, ne něco získávat.
Odstraňujte všechny svoje zážitky, všechno, co jste spatřili.
Nemusíte nic získávat, protože to máte už dávno v sobě, neustále.
Jenom, když jste obráceni ke světu, pak něco získáváte nebo ztrácíte.
V zážitku božského Já pouze ztrácíte svou mysl.
Milost a klid se prohlubují v srdcích těch, kteří se odevzdali,
kteří věří, kteří mají požehnání nejvyšší síly.
Tomu ale není možné rozumět,
protože jste připoutaní ke svému tělu a ke světu.
Když si vezmete třeba vajíčko a na něm sedí slepice,
uplyne postupně dvacet jedna dní.
Během těch jednadvaceti dní se uvnitř vyvíjí kuře.
Kdyby se kuře nevyvíjelo, jak by se mohlo po jednadvaceti dnech vyklubat?
Stejně tak vy klid i milost máte v sobě a neustále se prohlubuje,
ale vy to nevíte.
Kuře na sebe bere ve vajíčku nějakou podobu a líhne se.
A uvnitř vajíčka se postupně líhne.
Ale vy to nevíte.
Podobně ve vás se milost přirozeně prohlubuje, ale vy to nevíte.
A když se najednou vylíhne kuře, slepice tam není.
A když dosáhnete osvícení, uvědomíte si,
že vlastně se to ve vás neustále vyvíjelo,
ale nevěděli jste o tom, víte o tom až zpětně.
Prohlubování ale nikdy neustane, je neustálé.
Vy nedokážete vnímat postupné zlepšování, které se ve vás odehrává.
Řeknu vám další příklad.
Teče řeka a vy nevidíte zem, která je pod řekou,
ačkoli dno je všude pod řekou.
Stejně tak se paralelně s naším životem uvnitř nás vyvíjí božské Já.
Proto se nenechte zmítat pochybnostmi.
Jde jen o to, že ještě nemáte plnou realizaci.
Mějte strpení, počkejte. Pochopte svojí  mysl.
Nerozčilujte se, nebuďte deprimovaní, nebuďte smutní.
Jenom si všimněte, že je to všechno výtvor vaší mysli,
že všude je všechno správně.

Vy se díváte jenom na chyby ostatních, nevnímáte svoje vlastní chyby.
Ale nikde není nic špatně. Jediná chyba je ve vaší mysli.
Uvědomte si to, dívejte se na svojí mysl nestranně.
Pak naleznete v čem je chyba a stačí spočívat v klidu.
Když poznáte svoji chybu, tak zmlknete a okamžitě do vás vstoupí milost.
Když neznáte svojí chybu, nemůžete poznat božské Já.
Přijměte svoje chyby, pohleďte na ně, a to je všechno.
Ať jste kdekoliv nebo kdykoliv, jediná chyba je v mysli, ne v božském Já.
Božské Já nedělá žádné chyby. Chyba neexistuje pro božské Já.
Chytněte mezeru mezi dvěma myšlenkami a spočiňte v klidu.
Pak se další myšlenky nebudou objevovat.

Ta mezera je totiž božské Já.
Představte si, že zapálíte třeba malou větvičku.
Když vezmete větvičku a zatočíte s ní ve vzduchu, napíšete s ní nulu.
Tak vidíme ohnivou nulu. Je tam skutečně souvislá nula, z toho ohně?
Nulu vytváří jenom hořící klacík.
Nula vznikne jenom, když se klacík točí velice rychle, tak vznikne to zdání.
Když se klacík pohybuje pomalu, žádná nula nevznikne.
Když se ve vás myšlenky řítí velkou rychlostí, nerozpoznáte v nich pravdu.