Jak zacházet s ulpívající myslí?

"Člověk by si neměl dělat ambice, kdy to skončí.
Vyřeší úkol na jedné A4... a je tam další A4...Najednou si uvědomí, že mysl se potuluje,
a začne mysl přitahovat k nějakému tématu. Je to jako s divokým koněm.
Nemůžeš hned na něj házet sedlo, hned na něj skákat, protože on tě shodí.
A taky nemůžeš čekat někde, až se kůň uráčí a ty na něj budeš moct najednou z ničeho nic nasednout.
Ty na tom prostě musíš pracovat, ale musíš jít ze začátku hodně podle koně, podle té mysli.
Takže proč bojovat s koněm, který má mnohem větší sílu než já a jenom takhle mávne nohou a je po mně,
když můžu použít jeho sílu, kombinovat s tím mým nápadem - toho sedla -
a jít krok za krokem s tou jeho silou, až tam, že on zůstane koněm, a já na něm pojedu.
A oba zůstaneme živí a zdraví a dokonce budeme přátelé.
To znamená, že ze začátku budu sledovat toho koně, vědomě - nemůžu sedět a nekoukat,
nevšímat si toho koně a dělat něco jiného - prostě musím se o toho koně zajímat.
To je vědomý přístup k obsahu mysli; kam ta mysl běhá a chodí, tam já musím za ní chodit.
Musím sledovat témata, kudy prochází, ať už jsou jakákoliv, a vlastně jedu, v podstatě sleduju toho koně.
Sleduju tu mysl, vidím, kudy se pohybuje sama, spontánně, kudy ta její síla chodí.
A tam můžu koukat ...co tam toho koně přitahuje, co se mu tam líbí, proč tam chodí,
a buď to můžu používat, abych toho koně utrhnul od toho, co se mu líbí, a začnu ho na to lákat,
nebo mu můžu nabídnout něco jiného a zjistit, jestli mi na to skočí, nebo ne, je to prostě odstup.
Většinou spíš musím zjistit, co ten kůň má rád, a pochopit, proč to má rád,
než se snažit něco mu nahradit.Když mu budu nabízet něco, o čem já si myslím, že by to měl mít rád,
a on přitom má rád něco jiného - to mu vyhovovat nebude. Jenže my to tak děláme.  
Jako kdyby vám někdo dal vybrat - "můžeme jet na dovolenou k moři, a můžeme si vybrat:
k Černému, nebo k Černému. A ještě na Balaton můžeme.
Když vidím, že kůň má rád moře, a nechci, aby jezdil k Černému, tak mu řeknu:
"Hele, byl jsi někdy u oceánu?" A uvidím. Buď se to koni zalíbí, zeptá se: "A co to je?" Řekneš:
"To je takový veliký moře, který jsi ještě v životě neviděl."
No a buď kůň zařehtá a chce k oceánu, anebo řekne: "Víš co? Není nad Černý moře."
A musíme s ním zůstat u Černého moře tak dlouho, dokud se mu tam bude líbit.
Nebo dokud ho nepřesvědčíme o něčem jiném."