Podání rukou.


Potkala jsem tě v krajině Prázdna,
v té zemi Nikoho, kde stromy teprv klíčí.
Věčný však vdechl jim již v samém zrodu
života smysl v jejich vlastním kódu.

Jabloně poznání to jsou, a jejich plody
svůj úkol zvláštní, od sebe odlišný,
jak pečeť Boží nesou.

Má jabloň v ústraní, ba před mnohými skryta
a její plody málokomu slouží.
Ty cestu ukazují těm, kdo světem znaveni
hledají skryté Boží znamení
a po domovu v Bytí pravém touží.

Tvůj strom, ten silný je a úděl jiný má,
tak strašný, krásný, absurdní,
až se mi srdce svírá
úzkostí o Tebe a Tvůj vlastní úkol -
co duše silná jen na sebe vzít mohla
od toho, který Jest, Sám, Jeden bez druhého,
a jehož svatou vůlí i naše jablka rostou.
A jen ve vědomí Toho, když nikdy neuhasne
i v světské "vrženosti", úkolu Jeho - našeho,
jest dokonalost plodů.

Ach, Bratře milý, má práce, ta je snadná:
ukázat cestu tomu, kdo o to sám jen žádá.
Postavit rovně k cíli jej a narovnat mu záda,
a říci mu, že jeho nejvlastnější cesta,
ať jakkoliv je jiná,
když k Pravdě, Dobru, Svobodě ducha jde,
je jedině ta pravá.

A jeho Guru, Mistr nejvyšší,
je právě tato Pravda,
která, ač zprvu ve dvojnosti skrytou,
pro všechny stejnou je.
Však pro něj jest jedinou a jenom jemu vlastní
a jeho prozření v ní je jeho originalitou.

Však úděl Tvůj je těžký, řehole přetěžká,
kde mysl v stálé bdělosti tak musí zůstat čistá,
že "já" a "mé" tam vůbec nemá místa.
Pak milost vědění je v tiché mysli dána,
že jsme tu nástroji jen vůle svého Pána
ve vyrovnanosti váhových ručiček
rovnosti Bytí a rovnosti činnosti
("vrženosti do bytí v Bytí a vrženosti do světa").

A hle, když nepřeváží ni snítkou "já" a "mé",
Tvou v Bohu činnost, Tvůj úkol Boží,
pak se jen můžeš dívat, jak Jediný tu tvoří,
jak Jeden si tu hraje na jakés "vrženosti".

Je to tak prosté, jednoduché, že víc už ani nelze,
když z Jednoty se díváš, či jen víš, či Ne-víš.
Je to tak dobré, průzračné, svobodné,
přirozené Bytí.
Zlatý věk bez viny zapomnění Boha,
počátek Slova.

Je to tak těžké, složité,
když mysl spoutaná omyly marností,
vpletená do pavučin přání a žádostí,
zapomněla na Boha a nemůže najít cestu zpátky.
Je to tak tvrdé, kruté, vraždící,
až víc už ani nelze.
Je to peklo duše, kde převážila vina.
Pak teprv nastává od obratu,
návrat ztraceného syna.

Ty, Bratře, dobrý jsi a svobodný
od složitosti osobního chtění
a obětavý pro druhé až do krajnosti sil,
jak málokdo tu bývá.

Pravda a láska jsou štítem Tvým
a v hloubku moudrosti se mění.
Však někdy unaven jsi, až je nám Tě líto.
Toto je cesta Bódhisattvy Mahásattvy,
však i ten může chodit v kruhu,
putuje-li ve znamení.

Tak nelze stále žít, proto Tě prosíme:
nepřepínej síly,
načerpej nové tam, kde tryská voda živá.
Víme, že umíš to a víš, kudy tam jít,
vždyť tolikrát jsme zřeli v očích Tvých
záblesky Světla i jeho zapomnění.

Jen najít chvíli klidu v tom kolotoči dění
a nebát se dalšího vstupu, jenž v hlubině je skryt.

Nezalekni se smrti, ta tu také číhá,
ta jenom straší Tě - jsi silnější než ona.
A je v Tvých možnostech, zde ve Veliké noci,
v oběti nejvyšší položit bez výhrad
sám sebe do náruče svého Boha
a spolu s ním zemřít mystickou smrtí,
abys v Něm mohl být vzkříšen.

Neboj se přejít Veliké Prázdno Bytí,
utonout v propastné hlubině Boží nekonečnosti -
je to Hlubina bezpečnosti.

Zde ani kousek "já" si nesmíš ponechat,
ani ten poslední, co k Němu vzhlíží,
k Němu se modlí.
V bezmezné pokoře i ten kousek tu obětuj -
"Kdo život pro mne ztratí, nalezne jej."
Pak se Ti to podaří, bez k Jednota zazáří.

Veliká pokora je třeba k vzdávání se
i milosti i lásky Boží - bez smrti není vzkříšení.
"Vzdát se Boha pro Boha," jak říká Eckhart.
Pak Syn vejde k Otci, Átman do Brahma.
Pak se Ti to podaří. Jen tudy vede Cesta.

Pak bude "jak nahoře, tak dole",
jak hlásá deska Herma Trismegista.
Boží vůle "jako v nebi, tak i na zemi" -
Jediný zářící ve "vrženosti do Bytí i do světa".

Pak budeš vlnou v oceánu Bytí,
ne rybou ve vodě, oddělenou jednotkou.
"Voda a vlny, ne voda a ryby." (kóan)
A cokoli bude ve vůli Boží konáno,
vždy si jen "Bůh ohně půjde pro oheň". (kóan)

Dříve jsi ve dvojnosti myslel a díval se
na své i Boží dění,
nyní však světlo vědomí z dvojnosti své
do vědomí Jednoty (ne Jeho), ale Té,
kteráž Je, přesuň.
Toto je mystické přemístění světla.

Dříve jsi svět i Boha vídával dvěma očima,
nyní oko jedno, "třetí" - Vhled,
tu bude ne "zírat", ale vědět.

Žít pro "svět" budeš dále jako dosud,
nepohřbí zatím Tvoje tělo,
jak si mnohý myslí,
ale pro Tebe bude vzkříšeno
každou svou buňkou
do Vědomí Boha, do Jednoty.

Království Tvé nebude z tohoto světa
a tento svět, až na několik zasvěcených,
Tě bude vidět jako předtím.

Je psáno: Světlo svítilo v tmách
a tmy ho nepoznaly.
Pro ty, kdo poznali,
nepotřebuješ odznaky, slova, či znamení,
neboť Jednota poznává sama Sebe.
Ve světě budeš pracovat dál, jak Ti bylo určeno,
podle Boží vůle.
Bude tu méně chyb a lepší výsledky.

Království Tvé nebude z tohoto světa,
ale Ty budeš Tento svět
v království Boží přetvářet.

Slova i činy pozbudou zárodků své zrady,
rozpory vznikly se vznikem "já" a "mé", byť svatým.
I slovo Ježíše svůj rozpor mělo,
ne slovo Krista,
neboť toto Slovo, Syn, bylo u Boha
a zůstalo Bohem
bez zapomnění Sama Sebe.
Beránek Boží bez viny, jenž snímá hříchy světa -
po všechny věky věků svou smrtí v božském Teď.