2 4. 8. 2 0 0 5 - R Á N O

Začíná u něj rozlišování, že je něco fajn, něco ne, něco se mu líbí, něco ne.
Něco je dobré, něco špatné.
Dítě začíná být třeba lakomé, nechce dát někomu svojí hračku.
Když mu něco chcete vzít, začne brečet.
Když se nenaplní jeho touha, dítě brečí.

A mysl se stále více, stále pevněji připoutává k těmto zážitkům.

Kdyby se chtěl v tom okamžiku člověk trošku vyspat, nejde to,
protože myšlenky mu brání ve spaní.
I ve spánku se mu opakují myšlenky. Proto se ani nevyspí.
A když se vzbudí, běží znovu za svojí touhou a nevnímá ani čas.

Máme v myslích spousty odpadu.
Jsou to samé vzpomínky na zážitky, různé připoutanosti, touhy.
To jsou ty špatné věci.
Jak můžete v takovém stavu meditovat?
Není to možné.
Když člověk, který chce naplnit touhu, věří v nějakého učitele nebo boha,
tak se v tu chvíli modlí i k bohu, aby naplnil touhu.
Když ji bůh nenaplní, boha okamžitě neguje a říká, že bůh neexistuje.
Spousta lidí se snaží využít nejvyšší, božskou sílu ke špatným věcem,
protože neznají realitu a neví, jak to ve skutečnosti s věcmi je.
Protože jediné špatné je jenom v mysli.
Ve světě není nic špatně.
Když člověka potká nějaký trest, je to jenom důsledek jeho mysli.
A trest je také v mysli.
Proto svojí mysl jenom sledujte. Co se to v ní děje?
Jsou v ní nějaké chyby? Málokdo si takto své mysli všímá.
Málokdo přemýšlí o svých chybách.

Vy si myslíte, že chyby ve vás jsou v pořádku, že to nejsou chyby.
Protože neustále sledujete ostatní, sledujete své okolí.
Říkáte si, však on nebo ona také pije, také opustil rodinu, také kouří.
Co je na tom špatného, já to můžu dělat také.
Každý má nějaké ospravedlnění pro své špatné návyky.
Špatné věci ale hrozí jenom vám, ne nikomu jinému.
Pokud máme všelijaké touhy, škodíme tím sami sobě.
Sami sebe spalujeme.
Všechny tyto krámy překrývají vaše božské Já.
Nefunguje modlitba, božské Já je zakryté, láska je pryč.
Všechno selhává.
Takováto mysl naplněná nesmysly,
ačkoliv vy si o ní myslíte že je užitečná,
tak škodí jak vám, tak celému světu.
K čemu je takový život? Nezažijete štěstí ani blaženost.
A své chyby předáváte dál světu.
Váš život přijde nazmar a ještě ke všemu pomůžete ostatním,
..aby jejich život přišel také nazmar.

Když vás kdokoliv potká, měl by mít z toho setkání radost.
Když kohokoliv potkáte, musí se ve vás objevit to dobré,
dobré myšlenky.  Musíte být naplněni pokorou a láskou
a každý váš pohyb musí pomáhat celému světu.
Pak se naše srdce otevře. Když otevřeme dveře a okna ve svém pokoji,
velmi snadno tam cirkuluje vzduch.
Takové dobré vlastnosti otevírají vaše srdce a pomáhají vám ve všem.
Jediné, co musíte udělat, je otevřít své srdce.
A pak milost božského Já do něj velice přirozeně vstoupí.

Když máte v sobě vnitřní klid, když cítíte vnitřní ticho,
nebo děláte nějakou dobrou práci a cítíte u toho klid,
přirozeně do vás vstupuje božská milost.
Jak do vás vstupuje milost, tak vám dává čím dál větší sílu
a nebude pro vás problém žít v jakékoliv situaci.
V okamžiku, kdy máte otevřené srdce, nemůže do něj vstoupit nic špatného.
Protože otevřené srdce je milost, to je ta pozornost.
Když rozsvítíte, tma okamžitě mizí.
Stejně tak, když otevřete svoje srdce, mizí všechno špatné.
Jsou to všechno stejně jenom představy.
Nic neexistuje, protože mysl je jenom iluzorní.
Když se srdce otevře, tak proudí jenom samé dobré vlastnosti.
Jenom láska, pokora.
V ten moment je snadné chápat, co je to božské Já,
co je to skutečný život, co je dobré a co ne.
Toto je pozornost,která znamená opravdový život.

Řekněme, že jste třeba v zajetí nějaké negace, nějaké negativní myšlenky,
negativních pocitů, vjemů. V tu ránu se vaše srdce zavře.
A jste ve tmě.  A jste najednou smrtelní.
Ale to si neuvědomujete a žijete bez srdce.
A protože vaše srdce je zavřené, máte na každém kroku problémy.
Ale tohle všechno se odehrává jenom ve vás, ne vně vás.
Jenom uvnitř.
Protože zavřené nebo otevřené srdce je závislé jenom na vás.
Například vás navštíví přítel nebo přítelkyně.
A vy toho člověka obejmete.
Máte otevřené nebo zavřené srdce? Všimněte si toho u sebe.
Když obejmete toho člověka se zavřeným srdcem, tak všimněte,
že je to u vás spojeno například s žádostí nebo s něčím negativním.
Když máte v tu chvíli otevřené srdce, je v tom klid, láska.
A takové objetí přináší požehnání jak vám, tak tomu druhému člověku.

Ego se neustále snaží naše srdce zavřít.
Ego je koncept - já jsem tohle tělo.
Když nemyslíte na svoje tělo, není tam ego.
I když třeba přemýšlíte a děláte práci, a při tom nevnímáte svoje tělo,
tak to v tu chvíli provádí srdce.

V okamžiku, kdy si vzpomenete na svoje tělo,
tak sedíte na krokodýlovi uprostřed řeky.
A okamžitě vám hrozí nebezpečí, protože krokodýl se potopí a zakousne vás.
Proto ať děláte jakoukoliv práci, nemyslete při tom na svoje tělo,
..nevnímejte ho.
Pak můžete žít bez jakéhokoliv nebezpečí, nic vám nehrozí.
Protože nejvyšší moc nemá tělo.

Ta síla nikdy neřekne, tohle dělám já, tohle je můj nápad.
Tohle ona nikdy neřekne. Ona umí jenom dávat.
Když máte tělo, myslíte, že jste tělo a neustále jenom žebráte.
Proč o všechno neustále jenom žebráte? Tělo jenom žebrá.
A nejvyšší síla nemá tělo, a proto jenom dává.

Když se přestanete se svým tělem ztotožňovat,
od té chvíle jenom dáváte světu.
Dáváte světu přesně to, co potřebuje. A nikdy nežebráte.
To je povaha božského Já a tamto je povaha mysli.
Ale vy nejste tělo.
Když jste byli malinké dítě, byli jste jenom pár decimetrů velcí.
Vaše osobnost narostla, jak jste dospívali a stárli.
Stále se měníte, jak pokračuje váš věk.
Já jsem támhle na fotce v devětadvaceti. A jak vypadám teď?
Jsem snad tamta fotka nebo jsem tohleto
(Šrí Brahmam ukazuje na sebe)?

Ztotožňovat se s tělem je velmi nesprávné.
Vy nejste tělo.
Protože, než jste se narodili, tak jste ho neměli.
Když na tělo nemyslíte, tak ho nemáte.
A když se vám zdá sen, tak ho také nemáte.
A když spíte bezesným spánkem, tak také nemáte tělo.
Ale v okamžiku, kdy něco začnete soudit, nebo vás napadne nějaká touha,
tak to se okamžitě spojíte se svým tělem.
Když se cítíte šťastní a klidní, tak se svým tělem neztotožňujete.
Také v okamžiku, kdy naplníte svojí touhu, se se svým tělem neztotožňujete.
Když se věnujete nějaké špatné činnosti,
v tu chvíli se s tělem naprosto ztotožňujete.
Realizovaní lidé, různé inkarnace říkají dobro je bůh, to špatné je člověk.
Když máte klid a jste šťastní, to je to dobré,
protože v tu chvíli ztrácíte ztotožněnost s tělem.

Třeba máte různé zlozvyky a opíjíte se. Chcete ještě sklenici a ještě další.
Proč takhle v tu chvíli přemýšlíte?
Protože jste v ten okamžik naprosto propojeni se svým tělem.
Třeba se rádi koukáte na něco negativního.
A v tu chvíli jste naprosto ztotožněni se svým tělem a díváte se na to.
Jste naplněni všelijakými nesmyslnými emocemi.
Problém je v tom, že jste skrze mysl ztotožněni s tělem.
Když máme ve svém srdci klid,
tak se skoro nikdo se svým tělem neztotožňujeme.
V tu chvíli o svém těle nepřemýšlíme. Proč?
Protože v tu chvíli se děje jenom dobré.
Všechno se odehrává jenom v nás.
Chcete jít třeba do kina? Chcete cestovat po světě? Nemusíte.
Stačí se jenom dívat na velkofilm, který se odehrává ve vás.
Je to neuvěřitelný film. Ten váš film je stejně nejlepší film na světě.
Celý svět je ve vašem filmu. Tak se na ten film koukejte.
Vidíte třeba fotku Niagarských vodopádů  a je vám jasné
že je to něco úžasného ...a začíná film.
Když se tam jedete podívat, vidíte pořád svůj film.
Proč cestovat takovou dálku? Vždyť vidíte pořád jen svůj film.
Dali jste za to tolik peněz. Nemusíte si kupovat drahou letenku,
vždyť se můžete dívat na svůj film, je pořád stejný.
Další takový film se odehrává ve vašem spánku.

Třeba se vám zdá, že naplňujete nějakou svoji touhu.
A ten film, je váš tajný film.
Můžete se na něj koukat jenom vy a nikdo jiný.
A najednou někdo zaklepe na dveře.
Vy se najednou probudíte a otevřete dveře.
Pak jdete zase spát a přemýšlíte o tom zážitku.
A chcete zase rychle ten zážitek, protože byl tak bezvadný.
A jste strašně zklamaný, protože už se nevrací. A jste i naštvaní.
Jste naštvaní na toho člověka, protože zaklepal na dveře.
"Ztratil jsem svou velkou šanci." Vždyť tam nic nebylo, je to jenom film.
Ten film jste dali dohromady sami.
Vždyť jste jak režisér, tak střihač, kameraman i hlavní hrdina
..vlastního filmu. Vy celý film řídíte, stojíte s klapkou, ovládáte světla
a když někdo zaklepe, musíte film přerušit a pak začít znova.

Protože v tom filmu nic není, tak se v něm také nic nehýbe, nemění.
To osvícení je to světlo, které svítí na ten film.
To je to jediné, co v něm zůstává.
Bez té lampy se nedá použít promítačka.
Osvícení je jenom to světlo, ne to ostatní.
Žádné kamery, žádný režisér, žádný asistent.
Jenom to světlo.
Osvícení je jenom světlo, ale není to jako denní světlo.
Světlo je, když třeba někdy cítíme naprosté uspokojení a klid.
To je síla toho světla, to je síla božského Já.
I ve tmě je to světlo. Proto se nesnažme představit si to světlo.
Protože božské Já pohání jak denní světlo, tak tmu.
Je ještě za tím.
Kamera, film, to co se promítá, vůbec neovlivňuje světlo.

Světlo je tím nedotknuté. Světlo zůstává takové, jaké je.

Světlo je naše srdce, naše božské Já, které nic nepotřebuje

a neovlivňují ho ani mysl, ani myšlenky, ani nic na světě.

Vy si ale říkáte, no jo, ale když ten film skončí, jak budu žít,

vždyť tam nic nebude. Ale po realizaci jste nesmrtelní.

Člověk neumře, duše neumírá. A to je měřítko velikosti.

Tato síla vstupuje také do srdcí všech ostatních bytostí.

Ale proti tomu vaše mysl do nikoho jiného vstoupit nemůže.

Protože vaše mysl je omezená, týká se jenom vašeho těla, jenom vás.

že mysl je vzdálená od božského Já, protože se od něj vzdálila.
Když je vaše mysl plná pohybu, jak můžete zasáhnout srdce někoho jiného?
Když chcete jinému člověku pomoci, je snadné se napojit na jeho srdce,
pokud máte sami čisté srdce a nemáte v sobě žádný pohyb, jenom klid.

Tahle síla božského Já vám dá všechno. Ona je ve vašem srdci.

Ten klid je ve vašem srdci. A to srdce je váš přirozený stav.

Když jsme byli malé děti, ten zážitek jsme měli.

Nyní se musíme vrátit do toho stavu. Všechno, co víte, zapomeňte.

Všechno odstraňujte. Vy vnímáte stále sebe a svět kolem vás.

A tuhle znalost sebe a světa odstraňte.

A tímto odstraňováním se vracíte pomalu zpátky do raného dětství.

Čisté srdce znamená srdce malého dítěte. A klid znamená být jako malé dítě.

Bez falešného já, bez ega, to je rané dětství.

Není možné stát se dítětem pomocí vašeho úsilí, různých konceptů a přemýšlení.

Musíme nějak dosáhnout stavu raného dětství.

Dotazováním, konáním, dobrou činností.

Pokud například ode dneška upustíte od všech svých tužeb,

tak se vydáváte na cestu do svého dětství.

Jednou se mně stalo, že mě kousl had. Bylo to se mnou nahnuté.

Doktor říkal, že asi umřu. Mně se doneslo, že to řekl doktor.

Předtím než mě had kousl, už jsem se odevzdal bohu.

Věděl jsem, že tělo stejně umře.

A pokud to přežiju, odevzdávám svůj život a všechno nejvyšší moci.

V ten okamžik jsem se takhle silně rozhodl.

Kdybych v ten okamžik zemřel, nemohl bych se už úplně odevzdat.

Z milosti božské síly jsme naživu. Ta síla zničila moji smrt.

Já jsem se v tu ránu rozhodl, že odevzdávám všechno svoje božské síle.

Od té doby žiju jenom kvůli božskému Já.

Se smrtí nemám žádný problém.

Říkám vám proto, když teď zemřete, tak ztratíte tuhle příležitost.

Řekněte si, že teď máte zrovna umřít. Ono to tak je.

Z milosti boží můžete žít dál.

Proto věřte božskému Já, odevzdejte se mu a nepřemýšlejte o svém těle.

Pokud se začnete věnovat svému tělu, porušili jste svůj slib.

K cíli nás nedovede nějaká naše představivost, myšlenky, uvažování.

Musíte v sobě posílit víru, odevzdání, klid, štěstí.

To co vám pomáhá k osvícení, musíte následovat.

To, že máme tento život, je opravdu veliké štěstí.

Ale co se stane v budoucnu, není v našich rukou, nedokážeme to ovlivnit.

Uvědomte si, že celý život každý den se prostě ve vás střídají různé pocity

a myšlenky. Nic jiného to není.

Vzbudíte se, dáte si sprchu, vyčistíte si zuby, pracujete, jíte...

Tohle je každý den stejné. To není život.

Tohle je jenom rutina, která se odehrává od narození až do smrti.

Je zde veliká šance, musíte využít každou vteřinu,
abyste byli na cestě k osvícení.

Když budete vzhlížet k božskému Já, ono se bude dívat na vás.

Dělejte pro božské Já a ono bude dělat pro vás.

Protože božské Já vám stejně všechno dává, jenom vaše ego se tváří,

že je to jinak. Když zapomenete na svoje tělo, jste božským Já.

Jste bohem. Jste guru. A smrt se vás netýká.

Když své tělo vnímáte, to tělo stále umírá.

Život je velice přirozený. Protože bůh, ta síla nám dává všechno.

Vodu, světlo, zem, nebe, jídlo, stromy... všechno nám dává bůh.

Nemáme žádný problém. Nic nám nechybí.

Podívejte se na mravence, na komáry. Oni žijí přirozený život,

nemají žádné touhy, bůh jim dává všechno, co potřebují.

Ta síla dává každému velice pečlivě, co každý potřebuje.

Ego tomu nerozumí, a proto vytváří touhy. Já chci víc, ještě víc.

Touhy jsou nekonečné, jsou bez konce

a překrývají skutečnou hodnotu božského Já.

Zarazte přemýšlení a touhy, protože už všechno máte od nejvyšší síly.

Proto žijte šťastně a v klidu.

To, co potřebujete, cokoliv dalšího, vám ta síla dá a pomůže vám to.

Proto moc o sobě a svém životě nepřemýšlejte.

Co nejmíň, pokud to jde, přemýšlejte o sobě a svém životě.

Nejvyšší síla všechno udělá.

Řekněme, že máte majetek, peníze, nemovitosti, zlato.

Pomůže vám to před smrtí? Jste šťastní z těch věcí?

Nejste. Tak když vám nepřinesou štěstí, je to stejně k ničemu.

Protože my přece chceme štěstí a klid.

Když nám věci nepřinášejí štěstí a klid, tak nejsou vůbec k ničemu.

Pokud jste šťastní a máte klid, tak nic nepotřebujete.

To vám řekne vaše vlastní srdce.

To vaše vlastní božské Já bude šťastné a spokojené.

Nemusíte hledat štěstí venku ve věcech.

Štěstí je ve vás už dávno.