25. 8. 2005 - R Á N O

Modlíme se k bohu.
Ale k bohu se často modlíme s něčím negativním v mysli.
Tím negativním se myslí, že se modlíme egem.
Ego to jsou všechny vaše plány, návyky a zvyky.
Když se modlíte k bohu, tak ty negativní věci ve vaší mysli
vás z té modlitby ruší a táhnou vás směrem do světa.
Pokud se nemodlíme s plným odevzdáním, anebo s plným vnitřním klidem,
ta modlitba nemůže být vyslyšena. Správná modlitba je bez ega.
Pokud se modlíme s otevřeným srdcem a nemáme přitom žádné plány,
žádné úmysly, pak dojde k propojení s božskou silou.

Proto většina našich modliteb nevychází.
Když se modlíte, tak jenom chcete,
aby vám bůh pomohl naplnit vaše představy, vaše touhy.
Ale ty touhy nikdy nekončí, touhy to je připoutanost.
Jak se tedy správně modlit? To většina lidí neví.
Skutečná modlitba je jenom ticho bez mysli, nehybnost,
aniž by se mysl pohnula. To vede k připojení se k té nejvyšší síle.
V ten okamžik do našeho srdce něco vstoupí ale není to iluze,
je to boží milost.  Naše srdce při tom naplní klid a to je ta boží milost.
Ale pokud se modlíte, abyste dosáhli nějaké své touhy, to není správné,
protože náš život se odvíjí podle naší karmy.
Když se třeba díváme na nějaký film, díváte se na ten film
od začátku až do konce.
A protože se vám líbil, chcete se na něj dívat ještě někdy znova
a jdete na to zase do kina. A ten film postupně shlédnete stokrát.
Je to stále stejný film. Změnilo se v něm něco?
Je možné, aby se ten film nějak změnil? Není.
Ten film toho přitom obsahuje tolik, jsou v něm všelijaké touhy,
různě naplňované, různé nehody, všelijaké incidenty, štěstí,
ale on se nemění, on je pořád stejný.
Stejně tak náš životní film už je natočený.
Když jsme se narodili, tak nám ten film bůh přiřadil
a váš život se odvíjí podle toho filmu.
Ale vy si přitom říkáte, pomodlil jsem se a bůh mi pomohl naplnit mojí touhu.
Ale tak to není.
Vaše prosba o vyslyšení vaší touhy a případné vyslyšení té prosby,
to je už zaznamenané v tom filmu předem.

Ten, kdo se modlí bez jakékoli touhy, může velice rychle dosáhnout osvícení,
protože všechny ty touhy a představy jsou ego
a ego vám nedovoluje pochopit pravdu.
Bůh spočívá mimo naší mysl, mimo tento svět.
Naše mysl je démon, který nám nedovoluje vstoupit k bohu.
A bůh si říká, proč ten nešťastník se ke mně nemůže přiblížit,
vždyť žije neustále v iluzi.
Bůh všechno ví, kdyby to nevěděl, jaký by to byl bůh.
Bůh vládne tomuto vesmíru a ví všechno.

Svět se točí podle božího plánu.
Obyčejnou myslí není možné spatřit tento plán nebo boha.
Vy jste ten bůh, ale myslíte si, jsem člověk.
Co je to za myšlenku, já jsem člověk? Je to jenom konstrukce mysli.
Mysl to je člověk. Když mysl zmizí, jste bohem.
A v tu ránu nebude nic jiného k vidění, než jenom vy.
Mysl většiny lidí je velmi slabá kvůli připoutanosti,
zbytečným myšlenkám a žádostem.

Musíte získat sílu, tuto sílu můžete získat, pokud budete méně přemýšlet.
Třeba stále naříkáte a jste plni napětí, to je projev slabosti mysli,
protože nemáte sílu žít správně život.
Protože ztrácíte ten správný životní styl, který je v klidu.
Touhy, zlost, lakomost, připoutanosti, pýcha, závist
vám nikdy nedovolí být šťastní a brání vám k dosažení osvícení.

Stačí jediná z těchto vlastností a přicházíte o možnost dosáhnout osvícení,
přicházíte o tu sílu.
Když máte takový povahový rys v sobě, tak je mysl jím naplněná
a ten rys se promítá do všech koutů mysli.
Takové vlastnosti vás neustále táhnou ven do světa
a nedovolují vám vstoupit do srdce.
Je ve světě nějaký trvalý pocit? Co je ve světě skutečné?
Jediná realita je bůh.
Všechno je jenom iluze, všechno je jenom nějaký výtvor,
protože náš přirozený stav je klid a blaženost.
Je to velký div, že lidé neustále hledají ten klid ve věcech a pocitech
..a v lidech ve světě.
Vy přicházíte o tu svojí blaženost a štěstí těmito nesmysly ve vaší mysli.
Svět, to jsou samé odpadky, ale vy ho pokládáte za bezvadný.
Nevíte, co je skutečná krása.
Skutečná krása je jenom uvnitř, ne venku.
To smetí vás neustále tahá a vy se v něm pohybujete.
A myslíte si, že je to smetí bezvadné a to je ta iluze,
protože přicházíte o zážitek klidu.

Všechny pocity, které vás potkávají v tom smetí, vás zase opustí
a život přichází nazmar.
Ten život vede jenom ke smrti, nevede vás k nesmrtelnosti.
Máte volbu, chcete realizaci nebo iluzi?
Bůh všechny pozoruje, pozoruje srdce všech a mysli všech.
Váš život jde strašně rychle, nemáte čas si ani odpočinout.
Proč tak pospícháte, kam pospícháte?
Když spíte bezesným spánkem, váš spěch, vaše plány, vaše cíle,
vaše nápady jsou všechny pryč.
Jste tou myslí, když jste myslí, jste daleko od boha, ale kdo jste?

Vy jste ten klid, vy jste To. A nic jiného není.
Když máte klid a cítíte vnitřní ticho v srdci a objeví se myšlenka,
neztrácejte svůj klid, nenechte se tou myšlenkou strhnout,
nesplyňte s tou myšlenkou.
Udržte si pozornost a na tu myšlenku se podívejte,
aniž byste ztratili svou blaženost.
Neztraťte ten klid a vidíte, jak přichází myšlenky a jenom je pozorujte.
Pokud klid neztratíte, pak vám mysl nepůsobí žádný problém.
Když máte klid, je to ten klid, který vládne celému vesmíru.
Když takto spočíváte v klidu, tak den ze dne se zvětšuje vaše síla
a jste na dobré cestě k získání osvícení.
Ten kdo má v srdci klid, dokáže sám spalovat to špatné ve své mysli.
Taková síla do něj postupně vstoupí.
Například člověk, který je plný napětí se rozhodne spáchat sebevraždu.
Stačí, aby nevyšla jedna představa a člověk už myslí na sebevraždu,
protože mysl je velice slabá, tak to napětí je příliš silné.

Slabá mysl vás dokáže přivést do velmi nebezpečných situací.
Vám není ničeho zapotřebí ve světě, buďte klidní a všechno k vám přijde.
Nemusíte sami nikam chodit, získejte tu sílu klidu, to stačí.
Touto silou vládne bůh vesmíru.
Když máte klid, tak není vůbec problém žít ve světě.
Ten klid vládne vesmíru, proto vás dokáže vést velice snadno,
aniž by se vás dotklo jakékoli napětí.
Když budete pozorovat svoje myšlenky tím klidem,
pak vám mysl nezpůsobí jediný problém.
To je ta pozornost, to je vědomí, božské Já. 
Pokud vás mysl v jakýkoli okamžik strhne s sebou, je to ego.
Pokud nejste připoutaní k žádné myšlence, žádnému pocitu ve své mysli,
..to je božské Já.

Díváte se nyní na své myšlenky odděleně a s klidem
a to je skutečná meditace, to je přirozená praxe.
Je ve vás nějaké napětí?
Musíte vyvíjet nějaké úsilí ve své mysli? Je tam nějaké úsilí?
Pokud máte klid a pozornost a nejste připoutáni ke své mysli,
tak nepotřebujete vyvíjet žádný tlak, žádné úsilí.
K některým myšlenkám jste připoutaní. Co je to za myšlenky?
Ne všechny myšlenky jsou špatné.

Některé myšlenky brání realizaci, některé pomáhají k realizaci.
Pokud nevidíte svět se všemi jeho dualitami, pokud nevnímáte dualitu světa,
pomáhá svět k vašemu klidu. Pokud v sobě nemáte pýchu, závist, lakomost
a podobné vlastnosti, pak můžete v tom klidu spočívat.
Pokud v sobě nemáte tyto vlastnosti, máte neustále klid a jste šťastni.
Všechny překážky, které vám brání v klidu, musíte spálit.
To ale nejde pomocí mysli.
Proč je těžké myslí zbavovat se vlastních negativních věcí?
Protože mysl nechce sama sebe ničit. Máte třeba jeden zlozvyk.
A jak zničit ten zlozvyk, můžete se od něj nějak oddělit?
Je tam někdo druhý ve vaší mysli, kdo by se postaral o to zabití?
Tu špatnou myšlenku jste stvořili sami a sami uvažujete o zničení té myšlenky.
Jak je to možné udělat?
Kdybyste měli sílu zničit špatnou myšlenku, ona by se ani neobjevila.
Mimo mysl leží jistá síla a ta síla dokáže spálit tu špatnou věc ve vás,
protože tahle myšlenka není skutečná.
Když jste byli malé děti, tak jste neměli tento negativní rys,
v budoucnu ten zlozvyk taky nebudete mít,
objevil se například během vašeho dospělého života.
Předtím tam nebyl a potom tam také nebude. Je to prostě nějaký váš výtvor.

Když vstoupíte do svého vnitřního klidu, ten klid zničí tu špatnou vlastnost.
Ale lidé si často myslí, když tu touhu naplním, tak pak budu mít pokoj.
Jenomže tak to nefunguje.
Když ji naplníte, objeví se hned další miliony myšlenek.
Avšak když ten zlozvyk v sobě spálíte, tak z toho získáte ještě větší sílu.
Máme klid a prochází kolem nás myšlenky,
dobré myšlenky nás utvrzují v tom klidu,
takže jde pouze o ty špatné myšlenky, kterých se musíme zbavit.
Musíme akorát spálit svojí připoutanost, chamtivost,
svojí lakomost, pýchu, zlost.
Stačí jenom touha a spousta lidí na světě s ní má množství problémů.

Když spálíte tu touhu, tak s ní zmizí spousty jiných myšlenek.
Když se zbavíte jednoho špatného rysu v sobě,
tak získáte rázem 20% síly k dosažení realizace.
Stačí spočívat v klidu a uvědomit si, že bůh nám stejně všechno dává a ví,
jaké máme potřeby, takže se mu stačí odevzdat, tu touhu nepotřebujeme.
Můžeme tu touhu spálit absolutním klidem, anebo vírou v tu nejvyšší sílu.
Co znamená ta víra?
Bůh nám dává všechno, takže nepotřebujeme žádné touhy.
Tento způsob také spaluje touhy.
Když máte víru sami v sebe, můžete jít touto cestou, protože ta síla je ve vás.
Musíte mít důvěru v božské Já, ne v ego.
Důvěra v božské Já tu touhu může snadno odstranit.
Takže jsme si řekli o dvou způsobech,
jak zničit negativní věci ve svých myslích.
Je ještě jedna stezka, jak ničit špatné věci v našich myslích.
Například máte návyk na pití alkoholu.
V okamžiku, kdy se vás zmocní touha po pití, ztrácíte svůj klid.
Ale víno vám trvalý klid nemůže dát a ten klid už jste předtím měli v srdci,
tak jak teď odstranit tu myšlenku na víno?
Když se myšlenka na víno objeví, zeptejte se: Čí je to myšlenka?
Protože kdo má tu myšlenku, myšlenku na zeď
nebo fotoaparát nebo mikrofon?

Čí je to myšlenka? Je moje. A já jsem tohle tělo a říkáte si, já jsem tělo.
Když rozvážíte, čí je to zlozvyk, koho to víno přitahuje,
kdo je ten, co cítí tu úlevu a kdo ho jde koupit.
Co jde to víno koupit? K čemu je to zapotřebí?
A co se stane, až se napiji toho vína?
To jsou všechno otázky: Čí je to myšlenka?
Okamžitě se zeptejte: Čí je to myšlenka? Vy se vlastně ptáte sami sebe.
Když se zeptáte sami sebe: Čí je myšlenka na to pití?
Je tam ta otázka, takže nemyslíte v tu chvíli na víno.
Stačí se zeptat: Čí, čí to je? Pak se zeptejte: Pro koho je to víno?
Je nutné nevidět vizi toho vína,
protože když se dotazujete, je to hledání pravdy.

Teď máte klid, řekněme, že vás čeká venku nějaká práce a jste trochu nesví.
Když se ta myšlenka ve vás objeví, tak se zeptejte, čí je to myšlenka
a ponořte se dovnitř a hledejte, čí to je.
A tímto mechanismem tu myšlenku rozpustíte. Sami si to teď vyzkoušejte.
Když máte klid, není třeba se dotazovat, ale v tom přichází jedno napětí,
jedna myšlenka, která vám nějak vadí, jedna připoutanost.

V tento okamžik se zeptejte: Komu se to jeví, čí to je?
Touto otázkou se dotazujete, vyšetřujete a zjišťujete jak je to ve vás
a tím nepřímo zabíjíte ego. Ale když už jste v moci toho zlozvyku,
tak není možné se dotazovat.
Místo toho jde většina lidí do obchodu pro víno.
V ten okamžik vám nic nepomůže, ani zvenčí ani zevnitř.
Je to zároveň velice snadné a velice těžké, ale je to přirozená otázka.
Je to velmi přirozená cesta, jak v sobě spálit ego.
Když se zeptáte: Komu se to jeví nebo čí to je?
Co je to přece za otázku? Přece se to jeví mně. Ale nejde o odpověď.
Říkám, jenom se zeptejte: Komu se to jeví?

Neodpovídejte, jeví se to mně, jenom se zeptejte.
Co je to tedy za otázku: Komu se to jeví, k čemu to je? Komu patří tato deka?
A mysl po tom pátrá. Čí to je deka, je tvoje nebo tvoje nebo tvoje...?
Proč se ptáte? Protože neznáte odpověď. Tak proto se ptejte: Čí to je?
Já se tedy ptám: Čí to je deka? Vaše ..nebo vaše...? Já se to snažím zjistit.
My se ptáme, protože to nevíme a chceme to zjistit.
A když někdo řekne, to je moje deka, tak co se stalo s tím vyšetřováním?
Už se dostavila odpověď, tak už není potřeba se dál ptát.
Ta myšlenka vás předtím nenapadla a najednou ta myšlenka,
která má v sobě to napětí se objeví,
předtím tam nebylo napětí s tou myšlenkou.
A najednou se objeví a vy se okamžitě zeptejte: Čí je ta myšlenka?
Ptejte se: Čí je, čí je to myšlenka, čí je tahle myšlenka? A to je vše.

Nepřijměte odpověď: "je přece moje," protože tu odpověď vám dává vaše ego.
Ta odpověď je jenom myšlenka. Ta odpověď je iluze. Ta odpověď není správná.
Ta myšlenka také nebyla správná. Je to zamotaný kruh.
Když přijmete odpověď, tak jen přibude myšlenek, to není to správné dotazování.
Všimnete si najednou, že je ve vaší mysli nějaké napětí, nějaký rozruch.
Komu se jeví ten rozruch?
Zeptejte se sami sebe: Komu se to jeví, čí je ten rozruch?

Když se zeptáte, komu se to jeví, tak to vyšetřujete.
Ten princip je v tom, že během toho dotazování
ego nedokáže vytvářet nové myšlenky.
Když se zeptáte, komu se to jeví, ego zmlkne.
Když ego mlčí a vy pátráte uvnitř sebe, ta myšlenka se automaticky rozpustí.
A máte zase ten klid, který jste měli předtím.
A to je ta další stezka, další metoda. Vy si říkáte, tohle ale není žádná metoda.
V tom je ta chyba, že nikdy nezjišťujeme, jak je to s naší myslí.
Zkuste třeba dneska až do šesté do večera.
Nejde to třeba v téhle fázi s nějakou velkou emocí,
s nějakým velkým problémem,
ale když přijde nějaký malý problém, zeptejte se: Čí je to problém?
Komu se to jeví? A ten problém zmizí.
Když teď například nemáme v mysli žádný rozruch, zkuste to rovnou teď.
Když se objeví nějaký rozruch ve vaší mysli, zeptejte se: Čí je to rozruch?
Komu se to jeví? A hledejte uvnitř sebe, vyšetřete to.

To dotazování, vyšetřování, tím se myslí pouze se dívat do prázdnoty.
A ta myšlenka se ihned rozpustí.
Ale když je to nějaký velice silný problém, tak to nejde tak snadno rozpustit.
Ale vezměme si příklad z veliké skály. My do té skály tlučeme.
Velký balvan, do kterého tlučeme, se nám podaří rozbít až na podesáté.
Devětkrát jste do toho praštili a nic, a na podesáté se ten kámen rozbil.
Ale těch devět úderů bylo také užitečných, to nebyla ztráta.
Ale my si říkáme, devětkrát jsem to zkusil a nic,
ale na podesáté se balvan rozskočil.
Proto ty pokusy nejsou zbytečné, mají svůj význam.
Pokud máme v sobě nějaký hluboký problém, tak se musíme zeptat třeba desetkrát.

Pokud je to křemínek, stačí jeden úder. Pokud máte jenom malý problém,
stačí jedna rána, stačí se zeptat: Čí je to problém?
Tohle nikdy neselže, protože tady nehraje roli ego.
To pátrání nás už zavede za ego.
Teď se jedna paní směje a já se jí ptám: Kdo se směje? Čí je to smích?
Řekněte mi, kdo se směje? Neříkejte mi, já se směji.
Já se ptám: Čí je to smích? Ne žádné odpovědi, nepřijmu žádnou vaší odpověď.
Je to jenom otázka. A to je úspěch. Ptejte se sama sebe.
Když se do hloubky ptáte, kdo se směje, kdo to naříká,
nedostanete žádnou odpověď.
Máme tady zeď, kterou můžu natřít na bílo.
Kdyby tam byl prázdný prostor, jak ho můžu natřít na bílo?
Vevnitř nás cosi je, něco tam je a na to se ta myšlenka přilepí.
Když se zeptáte, tak to zmizí, protože tam není ta zeď,
na kterou můžete něco natřít, ta zeď zmizela.
Když se zeptáte, čí to je, tak ta zeď zmizí.
Zkuste to dneska až do šesti do večera, ale neztrácejte svůj klid.
Když ztratíte svůj klid, tak to nikam nevede, tak to nedělejte.
Když ztratíte klid, tak se stáváte myslí a jak můžete dosáhnout klidu?
Teď posloucháte. Kdo poslouchá?
Zeptejte se sami sebe teď uvnitř: Kdo poslouchá? Kdo slyší?
Pokud řeknete, já přece poslouchám,
tak tu odpověď vytvořila vaše mysl a nepřijměte jí.
V tu chvíli se prostě ego zeptá a ego si samo odpoví.
A tohle přeci nikam nevede.
Jenom se zeptejte, zeptejte se.
Já se můžu zeptat: Komu to přednáším, kdo to přednáší?
Když se zeptám sám sebe: Kdo to tady přednáší a komu?
Uvnitř nic.
Takto tu myšlenku snadno rozpustíte.
Ať je to jakékoli napětí nebo problém ve vašem životě,
spočívejte vždy v klidu a ono to zmizí.
Anebo se odevzdejte bohu a vězte, že je to správně,
protože ta nejvyšší síla dělá všechno správně a to špatné ve vás zmizí.
Zjistíte, že je všechno správně a tu myšlenku tím rozpustíte.
A když tyto dvě metody selžou, tak se zeptejte: Čí to je?
Ono se to na chviličku rozpustí a zase se to třeba objeví, tak se zase zeptejte.
Čí to je? Rozpustí se to a zase povstane a pořád dokola.
Tím, že se to na chvíli rozpustí, tak jste tomu pořádně nařezali.
A pak povstane absolutní vědomí
a to napětí se už neobjeví a klid ve vás zůstane.
Prostě to co přijde, tak zase odejde.
Jenom klid nikdy nepřichází a neodchází, ten je trvalý.
Teď to co přijde, tak zase odejde.
Jak ten příchod, tak ten odchod myšlenky je váš výtvor,
ale klid a božské Já jsou neustále tak jak jsou.
A to je vaše skutečná povaha. Tohle jsou jenom nějaké pohyby v mysli.
Meditace znamená spočívání v klidu, odevzdat se,
anebo se zeptejte: Čí to je myšlenka?
Včera jsme rozdávali kartičky s nápisem meditace.
Teď už chápeme, co je to ten klid, .. bytí. Bytí znamená ten klid.
Na té kartičce, když se ve vás objeví jakýkoli problém,
je napsáno, ptejte se: Čí to je problém?
A my jsme si teď vysvětlili dopodrobna, jak je to s tou otázkou:
Čí je to problém?
Budeme si v následujících dnech postupně vysvětlovat,
jak je to s tím dotazováním,
ještě do větších detailů. V této metodě, kterou vám neustále vysvětluji,
nehraje roli žádné napětí, žádné deprese, žádný tlak.
Protože v tomto procesu není potřeba mysl.

A teď z toho klidu ve kterém jste, se zeptejte: Komu se jeví tento svět?
A vejděte dovnitř a zůstaňte v tichu svého srdce. Komu se jeví tento svět?
A celý svět, celá myšlenka na celý svět se rozpustí.
Chce to ještě trošku cvičení, ale v této metodě - cvičení znamená nezaměstnávat mysl.
To je skutečná meditace. Nezatěžujte svoji mysl, nedávejte jí nic na práci.
Nesnažte se nic vědět, nic chápat, nepřemýšlejte o zážitcích.
Nepřemýšlejte o nějakých schopnostech, o nějakých zázracích.
Komu se jeví ten zázrak, čí je ten zázrak?
Hledejte uvnitř, nenajdete tam žádnou adresu. Tohle je pohlednice bez adresy.

A kam ten pohled dojde? Když se zeptáte uvnitř sebe, nenajdete žádnou adresu,
žádného adresáta. Já se ptám: Čí je to napětí?
Ta myšlenka nemá na sobě napsanou adresu, proto já se snažím tu adresu zjistit.
Komu se má doručit ta pohlednice s tím napětím, hledám tu adresu,
hledám uvnitř sebe. Tam na té pohlednici není žádná adresa.
Komu jí doručím, komu to mám dát? Já jsem inteligentní člověk, ale jak to vyřešit.
V bezesném spánku nám zmizí právě ta adresa přirozenou cestou.
A svět se ptá: Kde je Brahmam? Já hledám, já se snažím to zjistit,
ale tu adresu nemůžu najít, není tam adresa, to jméno nemá adresu.
Kde je Brahmam? Řekněte mi, jakou má adresu?
V bezesném spánku nemáte žádnou adresu.

Bezvadný, ale já se podívám dovnitř a usnete hlubokým spánkem
a najednou je Brahmam pryč a bez adresy.
Když se vzbudíte, tak najednou říkáte, proč jste mi to nedali,
vy jste mi tu adresu nedali, já jsem vážený člověk, vy si to schytáte.
Copak ten člověk nemá adresu, vždyť se tady objevil a tady něco povídá.
Já vás přece vidím. Ale uvnitř není žádná adresa.

Každý den pátrejme a dotazujme se svojí mysli neustále,
nepřemýšlejme o světě.
Dotazování znamená spalování a odstraňování.
To spalování a odstraňování je velice přirozený proces.
To spalování se děje bez úsilí naší mysli. Je to opravdu velice přirozený proces.
Realizace je přirozená. Nepotřebujete žádné velké úsilí.
Velké úsilí vyvíjíte, abyste odstraňovali nějaké hluboce vryté návyky,
jde jenom o to odstraňování. Realizace je snadná.
Realizace je velmi, velmi, velmi,
kolikrát chcete, tak tam napište ..velmi snadná.

Stačí spočívat v klidu.