2. prosince 1979

Vše, co je viděno, všechno, co se objeví, zmizí.
To, co není, se objeví.
To, co neexistuje, je spatřeno, a tudíž zmizí.
Vše, co je viděno, je viditelné.
To, co nelze spatřit, je neviditelné.
Vaše vědomí je tou nejdůležitější věcí, kterou máte.
Je stejně tak důležité, jako Bůh, Guru a Brahman.
Svět je zrozen ve světle vašeho vědomí.
Váš svět značí různé scény, které se vám objevují.
Vše, co bylo neviditelné, se stane viditelné ve světle vašeho vědomí.
Vaše vědomí se spontánně stane nevědomé.
Jaká je vaše zkušenost poté, kdy se stane vaše vědomí nevědomé?
Je taková, že nevíte, že vy jste.
Zapamatujte si: nevíte, že jste.

Když nevíte, že jste,
pak se tento stav nazývá samádhí nebo hluboký spánek.
Jaká je vaše zkušenost v samádhí nebo hlubokém spánku?
Je taková, že nevíte, že jste.

Je to velmi jednoduché.
Když víte, že jste, je to bdělý stav.
Když víte, že jste, je tu svět s veškerým děním v něm.
Nikdy nemůžete zakusit své vědomí, aniž by se zároveň neobjevil svět.
Když víte, že jste, víte také, že svět je.
Spontánně poznáte stav,
jenž je tu před objevením se vašeho vědomí.

Raději umřete, než byste věnovali pozornost
stavu před vyvstáním vědomí.
Tento stav (před vyvstáním vědomí)
je semenem vesmíru, Brahman.
Semeno značí to, z čehož věci (např. strom) vychází.
Semeno je vždy velmi malé.
Semeno může být malé, ale vše, co z něho vyvstává, je velké;
podobně tomu je v případě velkého stromu vzešlého z malého semene.
Semeno stromu obsahuje strom, všechny květy, listy, plody a další.
Váš hluboký spánek obsahuje svět, který vidíte v bdělém stavu.
Váš hluboký spánek značí to, kdy nevíte, že „vy jste".
Váš svět je skrytě obsažen v hlubokém spánku.
Náplně hlubokého spánku nejsou mrtvé, ale jsou neprojevené.

Co je tou věcí, která projevuje obsah hlubokého spánku?
Je to vaše vědomí.
V tichosti si to vyslechněte, zapamatujte si to
a meditujte nad tím, co jste si zapamatovali.

Běžně se říká: provádějte meditaci.
To je v pořádku,
ale míní se tím podržet si svou pozornost.
Avšak vaše běžná meditace je upřena na vlastní tělesnou totožnost.
Právě kvůli své tělesné totožnosti si myslíte, že jste muž či žena.
Každý stav je chvilkovou fází, která nepřetrvá.
Vše, co je vámi viděno či vše, co se vám jeví, s vámi nezůstane.

Vaše bdění, spánek a vědění jsou stavy, které zmizí.
Během existence těchto tří stavů vyvstává mnoho potřeb,
ale jaké máte potřeby, když tu nejsou?
Vystání těchto tří stavů
(bdění, spánek a poznání „my jsme") se nazývá zrození.

Naše bytí bez pocitu bytí je dokonalé.
V něm není přítomna jakákoliv potřeba.
Dokud nedojde k poznání toho, že jsme, není tu žádná potřeba.
Když nastane poznání toho, že „my jsme",
začneme mít v tomto světě potřeby všeho možného.
Vyvstává jedna potřeba za druhou.

Co potřebujeme, když nevíme, že jsme?
Máme povědomí o bolesti či radosti tehdy, když nevíme, že jsme?
Když nevíme, že jsme, nazýváme to Brahman.
A poznání toho označujeme jako poznání Brahman.
Existence všeho závisí na poznání „my jsme".
Spolu s naším vědomím dochází k poznání všeho hybného a nehybného.
Mezi nehybné patří např. hory a stromy;
mezi hybné patří živočichové různých druhů, zvířata a podobně.
To vše jsou formy našeho vědomí.

Vše, co je zakoušeno v důsledku vědomí, jsou kvality tohoto vědomí.
Jsou formou, podstatou a chováním vědomí.
Činnosti začínají s příchodem poznání „my jsme".
Někdo může prohlašovat, že má Sebe-poznání a že již nemusí nic dělat.
Když se však ráno probudí z hlubokého spánku, musí rychle na záchod.
Těmto činnostem se vyhnout nemůže.
Musíte zvážit, co jste a co vám dělá společenství.
Když někdo žije 150 let, odehraje se v něm mnoho změn.
Co však v tomto případě zestárne?

Zestárne dětství, kvůli kterému se objevil pocit bytí.
Důsledkem stáří tu dochází k oslabení všeho druhu.
Takový člověk již nemůže řádně přijímat potravu
a to, co sní, nedokáže plně strávit.
K čemu zde došlo? Dětství zestárlo.
Dětství, které zestárlo, zesne neboli zmizí, a tomu se říká smrt.
Nazývat to smrtí je však nepochopením,
ke kterému došlo kvůli neporozumění principu dětství.
Ten, kdo pochopil dětské vědomí, je nezrozen a nemá zkušenost smrti.
V jedné kapitole knihy v marátštině se píše o dětském vědomí,
dětské čiré nevědomosti.  Je tu zmínka o tom, jak vychovat dítě.
Otázka vychování dětského vědomí
vyvstává vzhledem k poznání „my jsme", našemu vědomí.
Máme společnost poznání „my jsme".
Avšak jakou společnost máme tehdy, když nevíme, že jsme?
Z věčného hlediska jsem bez jakékoliv společnosti.

Nechť žijeme co nejdéle. Ať nás Bůh obdaří dlouhým životem.
Máte-li dlouhý život, jste přece šťastni, nebo ne?
Budete prohlašovat: „Můj Bůh mne obdaroval velmi dlouhým životem."
Nebudete šťastni?
Jakou zkušenost nabudete po absolvování dlouhého života?
Vaší zkušeností bude přemíra konfliktů, útrap a bojů.