Božské Já vám všem žehná.
Sešli jsme se tady kvůli realizaci Já.
To znamená osvobození se od všech zrození a od všech problémů.
Pokud se obrátíte ke světu,
čeká vás spousta připoutaností a všelijakých problémů.
Vaše mysl je ten problém.
Nic na světě není důvod vašeho problému.
Nic ve vnějším světě, žádní lidé, žádné bytosti.
Problém je vaše mysl.
Mysl neustále hledá ve světě, jak nalézt klid a uspokojení,
ale věci světa vám klid nebo trvalé uspokojení nemohou dát.
Mysl se skládá z myšlenek a těká po světě podle toho,
kudy se myšlenky ubírají.
Všechny zážitky, které zažíváte ve světě, vstupují do vaší mysli.
Celá vaše znalost světa je ve vaší mysli.
Vaše mysl je plná věcí ze světa, pocitů a vztahů k těm věcem.
Vaše mysl těká neustále bez toho, aby si odpočinula.
Pokud naplníte nějakou svojí touhu, nějakou svojí představu,
mysl se uspokojí jenom na několik sekund.
Ale opět přichází problém a vy zase pátráte ve světě,
jak ten problém vyřešit, jak dojít k tomu klidu.
Vaši mysl vedou všelijaká vaše rozhodnutí, vaše nápady a myšlenky.
Mysl ale neví, co je skutečné řešení, jak vyřešit tu otázku klidu.
Můžete navštěvovat spousty přednášek a číst spousty duchovních knih,
ale když je vaše mysl plná zážitků ze světa, není vám to k ničemu.
Mysl je plná různých nesmyslů,
a proto nedokáže pochopit a poznat, co to je pravda.
Sledujete různé duchovní praktiky, máte nějaké názory na duchovní věci,
ale vaše mysl nedokáže stále dojít k tomu cíli.
V knihách ani ve světě božské Já není.
Proto to řešení nespočívá ve světě. To řešení je uvnitř vás.
Mysl vystupuje ze srdce. Srdce je to božské Já a to musí být čisté.
Ale vaše srdce je neustále překryté myšlenkami vaší mysli.
Proto neznáte pravdu, neznáte ten skutečný klid.
Ten klid, ten opravdový klid nikdy nepřijde pomocí vaší mysli
nebo skrz vaši mysl nebo skrze vaše úsilí.
Trvalý klid nebo osvícení, to je všechno možné jenom skrze srdce.
Mluvení, chápání, zážitky, pocity - všechno to je jenom v mysli.
Ticho je, když nevznikají žádné myšlenky, není v mysli žádný pohyb.
Svrchovaná síla, která vládne tomuto vesmíru,
mu vládne skrze tohle ticho.
To Ticho neboli Bůh nebo božské Já to je ta nejvyšší moc.
To Ticho je ve vašem srdci a také se šíří po celém světě.
Mysl povstává z božského Já.
Mysl to jsou pouhé myšlenky.
Mysl to jsou pouze všechny myšlenky dohromady.
Vy tenhle svět vnímáte a prožíváte pomocí mysli, pomocí myšlenek.
Ale osvícení lidé nemohou žít pomocí myšlenek, mysli.
Jedině realizovaní lidé jsou něco platní tomuto světu.
Realizovaný člověk může pomáhat celému světu, protože má neustálý klid,
nevnímá svět, nevnímá tělo, nemá myšlenky, on je ta svrchovaná moc.
Mysl tedy přichází ze srdce a kde to tedy je? To nevíte.
Vy neznáte rodiště mysli.
Kdybyste znali rodiště mysli, pak byste pochopili pravdu,
že nejste tohle tělo, ani nejste tenhle svět.
Vaše tělo, vaše jméno, vaše podoba,
to jsou všechno výtvory vašeho ega, mysli.
Je to ego, co všechno vytváří.
Ego, mysl, tělo, svět - to je všechno ekvivalentní.
A nejsou božským Já. Chcete-li realizaci tak vejděte dovnitř.
Neobracejte se ke světu, k tomu, co je venku.
Vy si myslíte, že život je svět, že mysl je život.
Ale život to není mysl ani svět.
To všechno vytváří jenom ego a je to iluze.
Vy si říkáte, narodil jsem se, mám nějaký život a umřu.
Ale zkuste totéž říci bez pomoci mysli,
řekněte něco o svém narození, o svém životě a o své smrti.
Tak kdo tedy o tom mluví. Je to jenom vaše mysl.
Kdo zná to zrození, ten život a svět? Je to vaše mysl.
Osvícený člověk nezná tělo, svět nebo mysl.
On žije ve světě skrze moc božského Já, bez mysli.
Co je to mysl?
Pokud rozpoznáváte dobré a špatné, lásku a nenávist, přítele a nepřítele,
světlo a tmu, zrození a smrt, tak tohle je projev mysli, to je dualita.
Pokud nevnímáte tuto dualitu, jste božským Já.
Vás tyto duality vedou v životě.
Takže neustále buďto milujete nebo nenávidíte, máte rádi nebo neradi,
jste šťastní nebo nešťastní. Takové duality neustále plní váš život.
A mysl tuto dualitu nemůže nikdy vyřešit.
Když to myslí zkoušíte odstranit,
ta samá mysl vyrobí hned další problém, další dualitu.
Říkáte si, pokud se uchýlím někam na samotu,
pokud naplním nějakou svojí touhu, své přání, ...ale tím stále nic neřešíte.
Je v tom pořád vaše úsilí.
Řešení té duality spočívá v klidu, spočívá ve vašem božském Já.
To božské Já totiž není mysl.
Je to projev nejvyšší síly, která vládne vesmíru.
A ta síla pracuje z vašeho srdce.
Ale vy žijete nepřirozený materiální život a nežijete z toho srdce,
a proto se vám nedostává toho požehnání, milosti toho srdce.
Protože to, jak se vaše mysl neustále hýbe,
překrývá vaše srdce, vaše božské Já.
Proto všechny ty zbytečné pohyby ve vaší mysli, vaše připoutanosti,
vaše různá rozhodnutí, názory, vám mohou přinést
jenom dočasnou úlevu a ne trvalou.
Pokud nevnímáte dualitu, je to projev vašeho božského Já.
Pokud se řídíte svým srdcem ve světě, pak nemáte jediný problém,
protože to je to božské Já, které všechno dělá.
Skutečný život je život, ve kterém ve vás nepovstávají
tyto duality láska-nenávist a podobně.
Pokud zjistíte, že lpíte na nějaké dualitě, pak to není ten klid, to božské Já.
Je to cosi dočasného, proto si ohlídejte tuto dualitu.
Všimnete si, že milujete a potom zase nenávidíte
nebo že smýšlíte dobře..a pak zase negativně.
Co je tedy správné ta láska nebo ta nenávist?
Kdyby to byla čistá láska, proč se tam objeví potom ta nenávist.
Když ta nenávist zase zmizí, objeví se opět láska,
ale je to pouze ve vaší mysli.
Na tom vám chci demonstrovat, že toto není skutečné.
Je to jenom iluze mysli.
Když žijete v pravdě, nestřídají se ve vás tyto různé pocity.
A to je skutečná láska.
Pokud se ve vás ty myšlenky nehýbou, je to neustálá, skutečná láska.
Pokud se ve vás nějaký pocit mění, pak to není skutečná láska.
Je to připoutanost.
Lidé neustále ztrácejí tu realitu kvůli své mysli.
Hledáte ve světě lásku, ale ona ve světě není.
Není v lidských bytostech, není nikde ve světě.
Je to váš přirozený stav.
Vy jste ta láska, vaše srdce je ta láska a vy tu lásku dáváte světu.
Ale vaše mysl neustále o tu lásku žebrá ve světě.
To je právě ten nesmysl. To je právě ta iluze mysli.
Hledejte tu skutečnou lásku,
aniž byste byli připoutáni ke komukoliv ve světě.
Vstupte do svého srdce bez pohybu mysli, s utišenou myslí
a pak můžete pochopit, co je skutečný život, co je skutečná láska.
Ta láska se nemění, ta láska je trvalá.
Ona neumírá, je nesmrtelná.
To je Bůh, to je božské Já. Pokud znáte realitu božského Já,
nemáte absolutně důvod chodit do světa tu lásku hledat.
Proto hledejte uvnitř sebe. Je to váš přirozený stav, je to vaše srdce.
Toto hledání vnitřní je možné jenom skrze to ticho mysli,
když je mysl ztišená, když všechny myšlenky odezní,
všechny pocity, když všechny touhy pominou,
když všechny myšlenky zmizí.
Když přestanete vnímat své tělo a svou mysl.
Ta realita, ta pravda povstává jenom z hlubokého ticha.
Ticho znamená, že mysl je ztišená.
Nejsou tam pocity, není tam žádné napětí, žádné deprese.
Celé tělo si v tu chvíli odpočine.
Mysl ve vašem těle nesmí způsobovat žádné napětí.
Vaše mysl nesmí přemýšlet.
Musíte být osvobozeni od všech myšlenek mysli.
Každá část těla si musí odpočinout.
A v ten moment pomalu povstává milost božského Já
a naplní vaše srdce tou nejvyšší mocí. Srdce je hluboko pod myslí.
Z toho ticha získá vaše mysl sílu.
A tato síla vám pomůže hledat vaše božské Já.
Klid, prázdná mysl, vnitřní štěstí.
Pomocí nich můžeme nalézt božské Já, své srdce.
Já jsem sem nepřijel, zvětší části abych učil,
protože vloni a předloni už jsem toho řekl hodně.
Toto učení je velmi náročné na pochopení.
Pokud v okamžiku toho učení se nějak zaměstnáváte světem
nebo jste nějak k němu připoutáni, tak ho nedokážete pochopit.
Toto se děje každému, když jde na duchovní přednášku nebo čte knížku,
že jeho mysl se najednou odebere do světa a on z toho učení nic nemá.
Ticho je svrchovaná promluva, je to přímá řeč mezi dvěma srdci.
Protože ticho nemá ten problém mysli, ticho nemá žádnou připoutanost.
A každý z vás, každý člověk má to srdce a to srdce ho vede.
Proto dáme příležitost všem srdcím, aby setkaly v tom tichu.
A to je skutečná přednáška, to je skutečný život.
Toto je štěstí, v tom spočívá ta blaženost.
V nás je jak realita, tak nereálné.
Problém a jeho řešení, obojí je v nás.
Každý z vás má v sobě velkou sílu a velké požehnání.
Ale jelikož se díváte do světa, jste obráceni ke světu,
tak tohle v sobě nerozpoznáváte.
Nesnažte se myslí nikoho pochopit ani žádnou věc ve světě,
protože vaše mysl vám nemůže zjevit pravdu, ani ta pravda není ve světě.
Buďte v tichu, buďte nehybní.
Bytí je božské Já. Pohyb je mysl.
Pokud máte klid a objeví se nějaké myšlenky
a ty myšlenky vás neruší z toho klidu,
pak neustále spočíváte v božském Já.
Pokud tam jsou myšlenky a nepůsobí vám problém,
tak to nevadí, je to neustále to Já.
Všechno v tu chvíli řídí síla božského Já, síla vašeho srdce.
Pokud se připoutáte k nějaké myšlence,
pokud vás nějaká myšlenka strhne, v tu ránu je to ego.
Myšlenky nevadí.
Je to ego, co z těch myšlenek vytváří problém.
Pokud nejste k těm myšlenkám připoutaný, pak tam nemáte ego.
A v tu chvíli máte v srdci klid. Protože ego v tu chvíli nic nedělá.
Tohle je velice důležité.
Milost božského Já zaostřuje svoji sílu jedině na ego,
a proto ego ve chvíli klidu nemůže vytvářet připoutanost.
Proto je ego v tu chvíli pryč, ale myšlenky tam mohou být.
Je to ego, které je překážkou ve vašem klidu, ve vašem tichu.
Moc, síla božského Já skrze srdce pracuje na tom egu,
a proto je ego teď klidné a myšlenky si plynou svojí cestou.
Pokud ztratíte klid, pokud se připoutáte k myšlence,
znamená to, že milost okamžitě přestane působit
a vy jdete za tou myšlenkou pomocí ega.
V tenhle okamžik je úsilí zapotřebí. Ale to úsilí není věc božského Já.
Není potřeba úsilí kvůli dosažení božského Já.
Je potřeba vyvinout úsilí kvůli egu.
Spočívání bez úsilí to je to božské Já, je to velmi přirozené.
Pokud vyvíjíte úsilí, je to ego.
Pokud u sebe zjistíte úsilí, vstupte do srdce a to ego zmizí.
V ten okamžik se srdce otevře a pracuje.
V okamžiku kdy ego zmizí, kdy spadne,
rázem do vás vstoupí milost božského Já.
Srdce to je ten klid, to je ta blaženost, to je to ticho.
To ticho znamená automaticky lásku ke všem bytostem na celém světě.
Vaše tělo a mysl bude naplněná láskou, radostí a štěstím.
V tu chvíli nevnímáte tělo ani svět, ale neustále je tam pozornost.
Pokud tu pozornost ztratíme, je to jako bezesný spánek.
Pokud během toho klidu máme pozornost, pak je to spočívání v božském Já.
Pokud pozornost ztratíme v klidu, je to bezesný spánek.
Pokud ztratíte pozornost, pokud ztratíte klid,
je to mysl a ocitáte se v bezesném spánku.
Ten bezesný spánek není žádné řešení.
Jenom vám dopřeje dočasný odpočinek.
Trvalé řešení spočívá v pozornosti a klidu bez připoutanosti k myšlenkám.
Vyslechli jsme si nějaké učení, ale v tom, že něco slyšíme, není spása.
Vašemu porozumění pomůže to ticho.
Pokud toto učení neuvedete v praxi, je vám úplně k ničemu,
protože mysl v jeden okamžik něco ví, ale hned to zase zapomene.
Proto, když si něco vybavíte a hned to zase zapomínáte,
je to jenom ve vaší mysli.
Bytí v tichu s pozorností to není ani vzpomínání ani zapomínání.
To je jenom bytí.
To je přirozenost vašeho srdce.