NEZAPOMÍNEJ NA BOHA

Ať děláš cokoliv a kdekoliv, nikdy nezapomínej na Boha čili na Já.
Udržuj svou mysl stále v těsné blízkosti Jáství
a nepřetržitě si uvědomuj jeho neosobnost.
Zpočátku se bude zdát oddělené,
ale nakonec poznáš, že všechno je Já
– pozornost, pozorování i pozorované.
K tomu ti nejspíš pomůže idea: Jsem totožný s nekonečným mírem,
který je zdrojem veškeré síly. Můžeš jí spojit s Maharšiho ideou:
„Nedívejte se na věci jako na věci, ale jako na Boha!“
Bůh je Já! Nic není od něho odlišné nebo oddělené.

Žij v Já.
Nejdříve na ně mysli, i to je správné, ale potom v něm žij.
Ať jsi jakkoliv činný nebo nečinný, stále vněm žij.
Nemohu ani dost zdůraznit naléhavost a nutnost tohoto postoje.
Pracuj, ale ani na okamžik neopouštěj Já.
Ty jsi Já, činnost nebo nečinnost nejsou tvými, jsi mimo ně.
Uvědom si provždy, že nejsi činitelem!  Činitelem je tělo a myšlenky.
Tento postoj je nejen pravdivý, ale také nejvýš prospěšný,
protože tě zbavuje potíží a starostí.
Buď divákem činností těla i myšlenek, který nezapomíná, kým je.
Ty jsi nekonečným jástvím (bytím-vědomím a blažeností).
Tak ryzím jako vzduch na horách a stejně tak nekonečným, všudypřítomným.
Soustřeď se na tuto nekonečnost bytí.

Ty jsi touto nekonečností, jemnou a příjemnou jako ozon.
Zůstaň jí i ve svých povinnostech!
Nejen v meditaci. Neodděluj příliš vnitřní život od zevního.
Zevní život bude snadnější, spojí-li se s vnitřním.

Tento vztah ti bude podstatně umožněn,
budeš-li se dívat na svou vnější činnost jako na pouhý sen.
Když kráčíš, většinou si to ani neuvědomuješ,
ale přece dojdeš tam, kam jsi zamýšlel.
Podobně pracuj na svých denních úkolech, ponořen do jemnosti Já.
Ono žije všude, ale ty je najdeš na dně svých myšlenek, tam, kde vznikají.
Jáství je prosto ega a egoismu. Proto je absolutně svobodné.
Osvoboď se trvale pohroužením se do Já.

Ty nejsi tělem!

Jsi absolutním duchem jáství! 
Kdybys byl egem, zemřel bys v okamžiku, kdy ego zmizí.
Když ale ego zmizí, jsi to právě ty jakožto absolutní jáství,
které ve tvém vědomí ožije.
Tvoje lidská mysl může být šťastná nebo nešťastná.
Jáství je šťastné nepřetržitě. 
Protože žiješ v mysli, v egu, uvědomuješ si zlo a utrpení na světě.
To je hlavní důvod, proč jsi začal hledat Boha.
Kdybys netrpěl (alespoň občas), sotva bys ho hledal.
Uvědom si Boží moudrost a prozíravost, když ti dává tělo proto,
abys trpěl a utrpení proto, abys Boha hledal.
Proto na něj nezapomínej, i když je ti dobře.
Najdi Já v hluboké meditaci  a kontemplaci – a zůstaň v Něm.

Bude ti to velmi usnadněno, jestliže se budeš dívat na svět,
na lidi, okolí i události jen jako na sen.
Vydrž to aspoň čtvrt hodiny, nebo i déle,
ale opakuj toto jednoduché cvičení každý den po dobu alespoň jednoho měsíce.
Takto otřeseš iluzí světa. (101. kapitola). 
Osvobodíš se od ní a budeš žít v klidu.
Zároveň si zvykni na trvalý stav uvolněné neúčasti.
Tělo a mysl jsou v činnosti jako obvykle,
ale ty se na ně jen nezúčastněně díváš.
Ego je přitom úplně bezvýznamné a tak to mu skutečně je.
Přikládat význam egu znamená krok zpátky.
Vypadá to, jako bys stál sám proti sobě
a díval se na sebe z různých stran.

 Jsi vykonavatelem i divákem zároveň.
Ego už není jen pozorujícím, ale i pozorovaným.
Divák je neosobní, a to je hlavní.
Právě tím se nejvíc přibližuješ pravdě Já.
Tímto častým cvičením vstupuješ do ticha, aniž si to výslovně uvědomuješ,
a toto kouzelné ticho bude jednou (znenadání) proměněno v neuchopitelné Nadjá.
Věčné a nekonečné.

Ano, je pravda, že dosud i při tomto cvičení ještě o těle víš, 
jsi si ho ještě vědom, ale už jsi si také vědom Milosti – emanace átmana,
což je rozhodující.
A stalo se to beze strachu, bez mystické smrti.
Pozorovatel se dotýká Nadjá a někdy už jím skoro je.
Zaujmi ihned správný postoj ke svému vlastnímu egu.
Je stejně iluzorní jako všecko, co znáš.

Je to vlastně indiferentní postoj k tvým vlastním myšlenkám.
Stále máš myšlenky, i když se snažíš je nemít.
Zaháníš je, nechceš je, odmítáš je, ale to je stejně marné.
Vracejí se velmi rády jako zaběhlý pes ke svému pánu.
Nuže: Přestaň se s nimi rvát,
přestaň s nimi zápasit a beznadějně zápolit
..a staň se jejich nezaujatým svědkem, správněji SVĚTLEM!

Mysli asi takto: Moje mysl myslí,
ale já nejsem těmito myšlenkami ani touto myslí.
Dívej se na toto myšlení, ale odmítni s ním jít dál.
Je to, jako bys seděl na břehu veletoku a hleděl nezúčastněně na jeho proud.
Indové často říkají: „Nejdu já, jenom mé tělo kráčí…“
Toto tělo je „ne-já“. Já je pozoruje.