Jak praktikovat meditaci?

Odpověď: Meditace je, popravdě řečeno, átmaništa
(stav upevnění jakožto Já).
Když však myslí probíhají myšlenky a člověk vyvíjí snahu, aby je odstranil,
nazývá se toto úsilí obvykle meditací. Átmaništa je vaše skutečná přirozenost.
Buďte tím, čím jste. To je cíl.

Otázka: Myšlenky se však vynořují. Má naše úsilí směřovat jen k jejich eliminaci?

Odpověď: Ano. Meditace zaměřená na jedinou myšlenku způsobuje,
že jsou ostatní myšlenky odstraněny.
Meditace je ve svém účinku pouze negativní v tom smyslu,
že všechny ostatní myšlenky odstraňuje.

Otázka: Je řečeno, „Átma samstham manah krtva“ (upevnění mysli na Já).
Avšak Já je nepředstavitelné.

Odp.: Proč si vůbec přejete meditovat? Říká se vám átma samastham manah
krtva proto, že to chcete provádět. Proč nezůstanete jaký jste bez meditace?
Co to je, ono manah (mysl)?
Jsou-li eliminovány všechny myšlenky, stává se mysl átma samstha
(upevněnou v Já).

Otázka: Je-li dán tvar, jsem schopen o něm meditovat
a všechny ostatní myšlenky zmizí. Já je však beztvaré.

Odpověď: Meditace na tvar nebo na konkrétní předměty bývá nazývána dhjána,
zatímco dotazování se na Já je vičára (sebedotazování)
nebo nididjáana (nepřerušované uvědomování si bytí).

Otázka: V dhjáně je víc potěšení než v radostech smyslových.
A přece se mysl obrací za smyslovými potěšeními a radost z dhjány nehledá.
Proč je to tak?

Odpověď: Potěšení nebo bolest jsou pouze aspekty mysli.
Naší základní podstatou je štěstí.
My jsme však na Já zapoměli a představujeme si, že Já je tělo nebo mysl.
Toto chybné ztotožnění je příčinou vzniku utrpení.
Co dělat?
Tato mentální tendence je velmi stará a trvala nespočetnou řadu minulých zrodů.
Tím způsobem zesílila.
Musí zmizet dřív než se prosadí základní přirozenost, to jest štěstí. [12]

Otázka: Jak se dhjána cvičí - s otevřenýma nebo zavřenýma očima?

Odpověď: Lze to dělat oběma způsoby.
Důležité však je, aby byla mysl obrácena dovnitř
a zůstala ve svém hledání aktivní.
Někdy se stává, že při zavřených očích vystupují s velkou silou latentní myšlenky.
Při otevřených očích může být zase obtížné stočit mysl dovnitř.
Je k tomu třeba síly mysli. Když mysl vnímá předměty, je poskvrněna.
Jinak je čistá.
Nejdůležitější je udržet během dhjány mysl aktivní při jejím hledání,
nevpouštět do ní vnější dojmy a nemyslet na nic jiného.

Otázka: Bhagaváne, kdykoli medituji, cítím velké horko v hlavě
a když vytrvám, hoří mi celé tělo. Co s tím lze dělat?

Odpověď:   Provádíte-li meditaci mozkem,
objevují se pocity horka a také bolest hlavy.
Koncentraci je třeba provádět v Srdci, jež je chladné a osvěžující.
Relaxujte a vaše meditace bude snadná.
Udržujte svou mysl stálou jemným odmítáním všech rušivých myšlenek,
ale provádějte to bez napětí. Brzy se vám to podaří.   

Ot.: Jak se uchráním před usínáním během meditace?

Odp.: Snažíte-li se předejít spánku, bude to znamenat myšlení v meditaci,
kterému se musíte vyhnout.
Jestliže však během meditace upadnete do spánku,
bude meditace pokračovat i během něj a po něm.
Avšak, když už o tom mluvíme, spánku je třeba se zbavit,
protože konečný přirozený stav musí být dosažen vědomě
v džagrat (bdělý stav) bez rušivých myšlenek.
Bdění a spaní jsou pouhé obrazy na plátně přirozenosti,
totiž stavu bez myšlenek. Nechte je míjet bez povšimnutí. [15]

Otázka: O čem se má meditovat?

Odpověď: O čemkoli, čemu dáváte přednost.

Otázka: Šiva, Višnu a gajatri jsou prý stejně účinní. O kterém bych měl meditovat?

Odpověď: O kterémkoli, kterému dáváte přednost. Držte se však jediného.

Ot.: Jak mám meditovat?

Odp.: Soustřeďte se na toho, kterého máte nejraději.
Jakmile převáží jediná myšlenka,
jsou všechny ostatní odsunuty a nakonec vymazány.
Pokud převažuje různost, existují špatné myšlenky.
Když převáží objekt lásky, opanují pole jen myšlenky dobré.
Držte se proto jen jedné myšlenky.
Dhjána je hlavním cvičením. Dhjána znamená boj.
Jakmile začínáte meditovat, shromáždí se ostatní myšlenky,
sjednotí svou sílu
a snaží se onu jedinou myšlenku, kterou se snažíte udržet, vymazat.
Dobrá myšlenka musí opakovaným cvičením postupně získávat na síle.
Jakmile zesílí, dají se ostatní myšlenky na útěk.
To je královská bitva, ke které v meditaci vždy dochází.
Člověk se chce zbavit bídy.
To vyžaduje klid mysli, který znamená nepřítomnost rušení,
způsobovaného myšlenkami všeho druhu.
Klid mysli poskytne jenom dhjána. [16]

Otázka: Protože Bhagaván říká, že Já, ačkoli sídlí v Srdci,
může působit v libovolném centru neboli čakramu, nebylo by možné
dosáhnout horlivým cvičením koncentrace nebo dhjány mezi obočím toho,
aby se sídlem Já stalo toto centrum?

Odpověď: Pokud upíráte svou pozornost na nějaké místo v těle,
je jakákoli úvaha o sídle Já jen teoretická.
Považujete se za subjekt, za vidoucího,
a místo, kam upíráte svou pozornost se stává viděným předmětem.
To je pouhá bhavana (mentální představa).
Když naopak vidíte samotného vidoucího, ponořujete se do Já
a stáváte se s ním jedno. To je Srdce.

Otázka: Doporučuje se cvičení koncentrace mezi obočím?

Odpověď: Konečný výsledek cvičení jakéhokoli druhu dhjány je,
že předmět na který žák upevňuje svou pozornost,
přestane existovat jakožto odlišný a oddělený od subjektu.
Subjekt a objekt se stávají jediným Já a to je Srdce.

Otázka: Proč nás Šrí Bhagaván nevede k cvičení koncentrace
na některé určité centrum nebo čakru?

Odpověď: Potěšení nebo bolest jsou pouze aspekty mysli.
Naší základní podstatou je štěstí.
My jsme však na Já zapoměli a představujeme si,
že Já je tělo nebo mysl.
Toto chybné ztotožnění je příčinou vzniku utrpení.
Co dělat?  Tato mentální tendence je velmi stará
a trvala nespočetnou řadu minulých zrodů.
Tím způsobem zesílila.
Musí zmizet dřív než se prosadí základní přirozenost, to jest štěstí.

Otázka: Protože Bhagaván říká, že Já, ačkoli sídlí v Srdci,
může působit v libovolném centru neboli čakramu,
nebylo by možné dosáhnout horlivým cvičením koncentrace
nebo dhjány mezi obočím toho, aby se sídlem Já stalo toto centrum?

Odpověď: Pokud upíráte svou pozornost na nějaké místo v těle,
je jakákoli úvaha o sídle Já jen teoretická.
Považujete se za subjekt, za vidoucího, a místo, kam upíráte svou pozornost
se stává viděným předmětem. To je pouhá bhavana (mentální představa).
Když naopak vidíte samotného vidoucího, ponořujete se do Já
a stáváte se s ním jedno. To je Srdce.

Otázka: Doporučuje se cvičení koncentrace mezi obočím?

Odpověď: Konečný výsledek cvičení jakéhokoli druhu dhjány je,
že předmět na který žák upevňuje svou pozornost,
přestane existovat jakožto odlišný a oddělený od subjektu.
Subjekt a objekt se stávají jediným Já a to je Srdce.

 Aby se mohl žák osvobodit od možných pochybností,
říkám mu, aby sledoval nit „jáství“ nebo „já jsem-ství“ až do jeho zdroje.
Především proto, že nikdo nepochybuje o tomto „já“-pocitu.
Za druhé, ať je použit jakýkoli prostředek,
je konečným cílem realizace zdroje „já jsem“-ství,
jež je primárním údajem vaší zkušenosti.
Jestliže tedy cvičíte sebedotazování, dosáhnete Srdce, jež je Já. [17]

Otázka: Cvičím hatha-jógu a také medituji „Já jsem Brahman“.
Po několika chvilkách této meditace převáží prázdnota,
mozek se stává horkým a objevuje se strach ze smrti.
Co bych měl dělat?

Odpověď: „Já jsem Brahman“ je jen myšlenka.
Kdo ji vyslovuje? Brahman sám ji neříká.
K čemu tedy je ji vyslovovat?
Neříká to ani skutečné Já.
Protože Já vždy setrvává jakožto Brahman.
Říkat to, je jen myšlenka. Čí myšlenka to je?
Všechny myšlenky pocházejí z neskutečného „já“,
to jest z „já“-myšlenky.
Proto vytrvejte bez myšlení.
Pokud existují myšlenky, bude existovat i strach.

Otázka: Když o tom dále přemýšlím, dochází k zapomínání,
mozek se stává horkým a já se bojím.

Odpověď: Ano, mysl je soustředěna v mozku a proto tam máte pocit horka.
To je způsobeno „já“-myšlenkou.
Když vznikne „já“- myšlenka, vzniká současně i strach ze smrti.
Pokud jde o zapomínání, bude existovat tak dlouho,
dokud bude existovat myšlenka.
Nejprve existuje myšlenka „Já jsem Brahman“ a pak převládne zapomínání.
Zapomínání a myšlenka existují jen pro „já“- myšlenku.
Držte ji a ona zmizí jako přelud.
Co zbude, je skutečné „Já“ a to je Já.

„Já jsem Brahman“ je koncentrační pomůcka,
protože tato myšlenka nepřipouští myšlenky jiné.
Když pak zůstane jen tato myšlenka samotná, podívejte se, kdo ji myslí.
Zjistíte, že „já“. Odkud je tato „já“-myšlenka?
Zkoumejte to a „Já“-myšlenka zmizí a zazáří samotné Já.
Žádné další úsilí není třeba.
Když zbude jediné skutečné „Já“, nebude říkat „Já jsem Brahman“.
Cožpak člověk stále opakuje „Já jsem člověk“?
Pokud k tomu není vyzván, proč by se měl za člověka prohlašovat?
Plete si snad někdo sám sebe se zvířetem, aby měl říkat,
„Ne, já nejsem zvíře, já jsem člověk“?
Podobně to nemají důvod činit Brahman ani „Já“,
jež jsou jedinou existující skutečností,
a proto není třeba opakovat, „Já jsem Brahman“. [18]

Otázka: Proč by měl člověk používat autohypnózu
myšlením na nemyslitelnou věc?
Proč nepoužít jiné metody, jako je zírání do světla, zadržování dechu,
poslouchání hudby, naslouchání vnitřním zvukům,
opakování posvátné slabiky óm nebo jiných manter?

Odpověď: Zírání do světla ohlupuje mysl,
způsobuje na určitou dobu ochrnutí vůle a přitom nezajišťuje žádný trvalý prospěch.
Kontrola dechu přechodně ochromuje vůli, ale ani to není trvalé.
Stejné je to s posloucháním zvuků, pokud není mantra posvátná
a nezajišťuje pomoc vyšší síly k pročištění a povznesení myšlenek.

Otázka: Doporučuje se nám soustředit se na bod na čele mezi obočím.
Je to správné?

Odpověď: Každý si je vědom „já jsem“.
Bez ohledu na toto vědomí hledá člověk Boha.
K jakému užitku je soustřeďovat pozornost mezi obočí?
Je pouhou pošetilostí říkat, že Bůh je mezi obočím.
Cílem takové rady je napomoci koncentraci mysli.
Je to jedna z nejsilnějších metod jak kontrolovat mysl
a zabránit jejímu rozptylování.
Je mocně zaměřena do jediného kanálu.
Je to pomoc při koncentraci.

Nejlepším prostředkem realizace je dotazování, „Kdo jsem já?“
Současná potíž se týká mysli a musí být odstraněna jen myslí. [20]

Otázka: Nesoustřeďuji se vždy do jednoho centra v těle.
Někdy shledávám snadnější koncentrovat se do jednoho centra,
jindy do jiného. A občas, když se koncentruji do jednoho centra,
přijde myšlenka a sama o sobě se usadí v jiném.
Proč se to děje?

Odpověď: Může to být způsobeno vaším minulým cvičením.
Ale v každém případě je nepodstatné, na které centrum se soustřeďujete,
protože skutečné Srdce je v každém z center a i mimo vaše tělo.
Ať se soustřeďujete na kteroukoli část svého těla
nebo na jakýkoli vnější objekt, Srdce je tam.

Otázka: Může se člověk soustřeďovat jednou na jedno centrum a jindy na jiné
nebo by se měl vytrvale soustřeďovat vždy na jediné?

Odpověď: Jak jsem právě řekl, ať se soustředíte kdekoli,
nemůže to být na škodu, protože koncentrace je vždy jen prostředkem
jak se zbavit myšlenek. Ať se soustředíte na kterékoli centrum nebo předmět,
ten kdo se soustřeďuje je vždy týž.

Otázka: Někteří říkají, že člověk by měl cvičit meditaci jen na hmotné objekty.
Když se člověk stále snaží zabít mysl, může to být zhoubné.

Odpověď: Pro koho je to zhoubné? Může být zhouba oddělena od Já?

Nedělené „Já, Já“ je nekonečný oceán.
Ego, „já“-myšlenka, je na něm jen bublinou a jmenuje se džíva,
neboli individuální duše.
I bublina je vodou, neboť když praskne, smísí se s oceánem.
Součástí oceánu je i tehdy, když bublinou zůstává.
Z důvodu neznalosti této prosté pravdy se s velkou obratností
a složitými detaily vyučují nespočetné metody různých názvů,
jako například jóga, bhakti, karma, z nichž každá má opět řadu modifikací,
a to všechno jen za účelem nalákání žáků a matení jejich myslí.
Totéž platí pro náboženství, sekty a dogmata.
K čemu jsou?
Jsou pomocí a cvičením potřebným pro poznání Já.
O objektech vnímaných smysly se mluví jako o bezprostředním poznání
Může být něco tak přímého jako Já - vždy zakoušené bez pomoci smyslů?
Smyslové vjemy mohou být jen nepřímým poznáním
a nikdy přímým poznáním.
Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka
a to je společná zkušenost člověka a všech.
K poznání vlastního Já není třeba žádná pomoc.

BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ JSTE - RAMANA MAHÁRŠI
BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ
BUĎTE