BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ JSTE.
Otázka:
Říká se, že Já je mimo mysl a přece realizace s myslí souvisí.
„Mysl o tom nemůže přemítat. Nemůže to být myšleno myslí a jen mysl to může realizovat.“
Jak lze tyto protimluvy vysvětlit?
Odpověď.: Átman je realizován s murta manas (mrtvou myslí),
to jest s myslí bez myšlenek a obrácenou dovnitř.
Potom mysl spatřuje svůj zdroj a stává se jím (Já).
Není to jako by subjekt vnímal objekt.
Je-li pokoj temný, je třeba lampy, aby jej osvětlila a očí,
aby rozeznávaly předměty. Když však vyjde slunce,
není k spatřování předmětů žádné lampy zapotřebí.
Abychom viděli slunce, nepotřebujeme lampu,
stačí obrátit k samozářícímu slunci své oči.
Podobné je to s myslí.
K spatřování předmětů je třeba odraženého světla mysli.
Abychom viděli Srdce, stačí, aby k němu byla mysl obrácena.
Mysl tak sama sebe zničí a potom září samotné Srdce.
Podstatou mysli je pouze vědomí nebo uvědomování.
Když však nad ní získá vládu ego, funguje jako schopnost uvažovat,
myslet či pociťovat. Kosmická mysl, jež není omezena egem,
nemá nic od sebe odlišného a je tedy pouze vědomá.
To je to, co znamená biblické, „Jsem, který jsem“.
Vězte, že když mysl zanikne ve svrchovaném vědomí vlastního Já člověka,
všechny proměnlivé síly, počínaje silou zalíbení
(včetně síly konání a síly poznání) zcela zmizí,
neboť jsou rozpoznány jakožto neskutečné představy,
objevující se ve formě vědomí vlastní člověku.
Nečistá mysl, jež funguje jako myšlení a zapomínání je samsara,
což je cyklus zrození a smrtí.
Jen skutečné „Já“, v němž aktivity myšlení a zapomínání zanikly,
je čistým osvobozením. Je prosto pramada (zapomínání Já),
jež je příčinou zrození a smrtí. [9]
Otázka.: Jak má být ego zničeno?
Odpověď: Nejprve ego spoutejte a pak se tažte, jak má být zničeno.
Kdo klade tuto otázku? Je to ego.
Kladení této otázky je jistý způsob jak ego hýčkat a nikoli jak je zabít.
Když budete ego hledat, zjistíte, že neexistuje.
To je způsob, jak je zničit.
Otázka: Jak je umožněna realizace?
Odpověď: Existuje absolutní Já, z něhož vychází jiskra jako z ohně.
Jiskra má jméno ego.
U nevědomého člověka se v okamžiku svého vzniku ztotožní s objektem.
Na takovém sdružování s objekty nemůže ego zůstat nezávislé.
Sdružování je adžňána čili nevědomost a její destrukce je cílem našich snah.
Je-li jeho tendence k objektivizaci odstraněna,
zůstane ego čisté a také se ponoří do zdroje.
Klamná identifikace s tělem je dehatma buddhi (idea „jsem tělo“).
Než bude dosaženo dobrého výsledku, musí zmizet.
„Já“ je ve své čistotě zakoušeno v intervalech mezi dvěma stavy
nebo dvěma myšlenkami.
Ego je jako píďalka, jež se pustí místa, na kterém se drží,
jen když se zachytí jiného.
Její pravou podstatu lze odhalit jen je-li mimo kontakt s předměty
nebo myšlenkami. Toto duchové ego, jež je bez tvaru,
vchází přijetím tvaru do existence; přijme-li tvar, trvá;
vyživujíc se tvary jež přijímá, roste ještě více; opouštějíc jeden tvar,
přijímá jiný, ale je-li hledáno, prchá.
Jen existuje-li ona první osoba, ego, ve formě, „Já jsem tělo“,
existuje druhá a třetí osoba (ty, on, oni atd.).
Jestliže je pátráním po pravdě první osoby tato první osoba zničena,
přestane existovat i druhá a třetí osoba
a pak zazáří vlastní podstata člověka,
protože člověk bude opravdu stavem Já.
Myšlenka, „Já jsem tělo z masa a krve“, je onou jedinou nití,
na které jsou navěšeny různé jiné myšlenky.
Proto obrátíme-li se do nitra s otázkou, „Kdo jsem já?“,
všechny ostatní myšlenky (včetně „já“-myšlenky) skončí
a spontánně zazáří poznání Já.
Otázka: Když čtu díla Šrí Bhagavána, shledávám, že o zkoumání se hovoří
jako o jediné metodě realizace.
Odpověď: Ano, to je vičára (sebedotazování).
Otázka.: Jak se má provádět?
Odpověď: Tazatel musí připustit existenci svého Já.
„Já jsem“ je realizace.
Sledování této cesty až do realizace je vičára.
Vičára a realizace jsou jedno a totéž.
BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ JSTE - RAMANA MAHÁRŠI