V naprosté Jednotě
nic není k úžasu.
To, co tu je, bylo zde od Časů.
Nenajdeš novoty,
vše je tak prosté:
Z všech věcí Prázdnoty
Strom Bódhi roste.
Nikde bys nenašel,
co by sis ještě přál.
Jsi jako mrtvý král,
který vše vykonal.
Vyrovnání
Dnes jsou již stejné
štěstí či smutky,
co svět měl pro mne.
Tak jako Holger:
všechny své skutky,
zásluhy i vinu
dnes vidím stejně.
Stejně jsou drahé
a stejně vzdálené.
Drahé jsou pro poznání,
vzdálené nepřilnutím.
(1958)
Probuzení
Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.
Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.
V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.
(21. června 1958)
Život je krásný vždy,
i když je šedý,
na tom však záleží,
jak kdo naň hledí.
Radostí nezměrnou září
každičký kamínek malý,
lísteček, střepinka, vše, co zříš.
Sambhógakájou přesvatou,
všude rozpřestřenou,
Sám ve Všem jsi,
když všechno opustíš.
