Jak vzniká strach?

"Odložíme-li autority, můžeme začít pátrat, zkoumat. Zajímá nás svoboda. Ne nějaký určitý druh svobody, ale úplná svoboda pro člověka. Dobře teď poslouchejte. Nepřijímejte, co zde řečník říká, to by nemělo žádný smysl. Ke zkoumání potřebujete mít energii. Nejenom fyzickou, ale i mentální. Mozek musí dobře pracovat a nesmí být otupělý opakováním známých věcí. Energii potřebujeme nejenom k tomu, abychom byli schopni zkoumat, dívat se a jednat, ale také k uskutečnění naší vlastní vnitřní psychologické a duchovní revoluce. Energií mrháme v rozporech. Dokud jsou zde nějaké rozpory - třeba mezi mužem a ženou, manželem a manželkou, mezi dvěma společnostmi či zeměmi - dokud je zde jakýkoli vnitřní nebo vnější konflikt, dochází k plýtvání energií. A energie ve své nejčistší podstatě je tam, kde je svoboda."

"Vyznáváme řád, nicméně, existující řády stavějí náboženství proti náboženství, národ proti národu, režim proti režimu, stát proti státu, ideologii proti ideologii, teorii proti teorii. Všechny jsou produktem mysli a tato podmíněnost je naší závislostí. Umocňuje ji navíc prostředí, ve kterém žijeme, kultura, kterou jsme odchováni, styl našich životů. Dokonce i strava, kterou jíme. Vždyť i samotná mysl je produktem myšlení. Zbavit se této podmíněnosti, ergo nesvobody, je nutno tak, že se podíváme na svět bez predestinace schématy, modely, předsudky, teoriemi … „Nevinně“, jakoby poprvé."

"Jak vzniká strach? Něčeho se obáváte - smrti, zítřka, ztráty zaměstnání, nemoci, manžela nebo manželky... Bojím se zítřka, toho, co se může stát. Bojím se smrti; je sice ještě daleko, ale bojím se jí. Strach existuje vždy ve vztahu k něčemu. Jinak to není strach. Člověk se obává toho, co bylo, je nebo teprve bude. Co je tedy příčinou strachu? Není to myšlení? Myslím na to, že bych mohl zítra ztratit svoji práci, a obávám se toho. Mohl bych umřít a já umřít nechci. Žil jsem sice nepořádný, neřestný, surový život bez citu, ale stejně umřít nechci. Myšlení vytváří budoucnost v podobě smrti a já se jí bojím."
"Rozumíte tomu? Nepřijímejte, prosím, jenom slova, ale opravdu poslouchejte. Je to váš problém. Strach je váš každodenní problém, ať už bdíte anebo spíte. Musíte ho vyřešit sami. Žádné mantry, žádné meditace, žádný bůh, žádný kněz, žádná vláda, žádný psychoanalytik, nikdo to za vás nevyřeší. Musíte tomu porozumět a dostat se za to. A proto, prosím, poslouchejte. Ne ale vychytrale, tak, že si budete říkat: "Budu poslouchat a porovnávat to, co říká, s tím, co již vím, nebo s tím, co již říkal." V takovém případě neposloucháte. Musíte dát do poslechu plnou pozornost. Pozorní můžete být jenom tehdy, je-li ve vašem vztahu k věci zaujetí, láska. Emocionální zaujetí problémem znamená, že jej vyřešit chcete. Vyřešíte-li jej, stanete se svobodným člověkem, lidskou bytostí, která může vytvořit oázu v tomto upadajícím světě."
"Strach je tedy plodem myšlení. Myslím na to, že jsem ztratil zaměstnání nebo že bych je mohl ztratit a myšlení vytváří strach. Myšlení se tak promítá v čase, protože myšlení je čas. Myslím na nemoc, kterou jsem prodělal; nemám rád bolest a bojím se, že se může opět vrátit. Zažil jsem bolest; strach z bolesti vzniká tak, že přemýšlím o tom, že bych ji již nechtěl zažít znovu."
"Někdy je myšlení samozřejmě nezbytné. Když jste ve svém zaměstnání, v kanceláři, musíte myslet, jinak byste nebyli schopni pracovat. Nemohli byste mluvit, psát ani dojít do práce. Zde musí myšlení pracovat. Musí však pracovat přesně a neosobně, nesmí být ovlivněno našimi vlastními sklony a tendencemi. Problém je v tom, že myšlení psychologicky promítá samo sebe do budoucnosti nebo do minulosti, a vytváří tak, jak jsme říkali, potěšení i strach. Tento proces otupuje mysl a ochromuje jednání. Je tedy možné ukončit takové myšlení o minulosti a budoucnosti založené na snaze o vlastní ochranu?"

Slovy nikdo nikdy žádný problém nevyřešil. Ani ten nejhlavnější – utrpení. Vlastně i hledání léku na utrpení a cesty ke štěstí je jenom vytváření napětí v mysli. Nehledejte, neporovnávejte, žijte. Žijte soustředěně. Uvědomujte si každý okamih svého žití. A zaplňte prostor svého žití láskou."

"Je to na vás. Není žádný vůdce, žádný guru. Nikdo vám neřekne, co máte dělat. Jste sami. Sami v tomto surovém, šíleném světě."