☻

    Zdá se, že národy světa bezmyšlenkovitě předpokládají, že

zásoby jejich sil jsou nevyčerpatelné. Proti takové nezaručené

víře stojí univerzální zákon pomíjivosti, tj. skutečnost neustálé

změny, což Buddha vždy silně zdůrazňoval. Tento zákon po-

míjivosti zahrnuje fakt, prokázaný dějinami i naší každodenní

zkušeností, že totiž vnější podmínky pro hmotnou a duchovní

regeneraci a životní síla a vnitřní připravenost, které jsou pro

ni potřebné, nejsou bezmezné ani u jedinců a ani u národů.

Kolik impérií, stejně mocných, jako jsou ta naše dnešní, se roz-

padlo a jak mnohý člověk musel, přes pozdní lítost a 'nejvyšší

předsevzetí', stát tváří v tvář neúprosnému 'Je pozdě!'. Nikdy

nevíme, zda to není tento okamžik nebo tato situace, která

nám otevírá bránu příležitosti naposled. Nikdy nevíme, zda

síla, kterou pociťujeme jakkoli slabě pulzovat v našich žilách,

nebude poslední dávkou, schopnou vyvést nás z naší tísně.

Proto  

je to právě tento okamžik, který je nejdrahocennější.

„Nepropaste jej!" varuje Buddha.

    Buddhovo poselství je pro svět účinným prostředkem, jak

mu odpomoci od dnešních strázní a problémů, a radikálním

lékem proti všudypřítomnému zlu. V mysli některých lidí na

Západě mohou vyvstat pochybnosti o tom, jak jim s jejich

problémy může pomoci nauka z dalekého a cizího Výcho-

du. A jiní, i na Východě, se mohou ptát, jakou jinou plat-

nost než ve velmi obecném smyslu mohou mít pro náš 'mo-

derní svěť slova pronesená před dvěma a půl tisíci lety. Ti,

jejichž námitka se týká prostorové vzdálenosti (přičemž ve

skutečnosti míní rasový rozdíl), by se měli zeptat sami se-

be, zda Banáras je vskutku vzdálenější pro občana Londýna

než Nazaret, odkud vyšlo učení, jež se stalo intimní a důle-

žitou součástí jeho života a myšlení. Měli by snad ochotně

připustit, že matematické zákony, objevené dávno ve vzdá-

leném Řecku, mají dnes jinou platnost v Británii než jinde?

Zvláště však by měli kritikové vzít v úvahu určité základní

skutečnosti života, společné všemu lidstvu. A o nich Buddha

hovoří především. Ti, jejichž námitka se týká časové odleh-

losti, si jistě budou s to vybavit mnohá cenná slova dávno

mrtvých mudrců a básníků, která dosud vyvolávají hlubokou

odezvu spřízněnosti v našich srdcích, takže velmi živě pociťu-

jeme živoucí a důvěrný kontakt s těmito velikány, kteří dávno

opustili tento svět. Taková zkušenost je v přímém protikladu

k současnému pošetilému tlachání ve společnosti, v novinách

nebo rozhlase, jež ve srovnání s dávnými hlasy moudrosti

a krásy vypadá, jako by vycházelo z duševní úrovně člově-

ka doby kamenné v moderním převlečení. Pravá moudrost

je věčně mladá a vždy v dosahu otevřené mysli, která se

bolestně propracovala k výšinám a zasloužila si možnost jí

naslouchat.

(Siegmund Feniger - "Jádro buddhistické meditace")